Datum a časDnes je úterý, 21.11.2017SvátekSvátek má Albert
Přístupy1065594. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Nadace a Libochovice - V.

Fond penzijní obecních zaměstnanců

Tento fond vznikl pravděpodobně v roce 1926 jako přilepšení státních penzí. Sociální zabezpečení bylo totiž v době první republiky velmi roztříštěné. Zahrnovalo pouze část ekonomicky aktivního obyvatelstva - jen asi jednu pětinu obyvatel. Některým skupinám nebylo přiznáno vůbec. Nejvýhodnější bylo u státních a veřejných zaměstnanců a úředníků soukromého sektoru. Podle výše výdělku byli pojištěnci rozděleni do čtyř tříd pro vyměřování pojistného a do určité míry i pro výměru důchodů. Polovinu hradil zaměstnavatel a polovinu zaměstnanec. 
Po 2. světové válce nastala tato situace: zákonodárství 1. republiky ze sociální oblasti bylo v zásadě převzato, ale předpisy z doby okupace nebyly uznány za součást československého právního řádu. Situace v sociální oblasti byla velmi komplikovaná zejména tím, že fondy sociálního pojištění byly buď zabaveny Němci, nebo vládou po znárodnění. Penzijní fond obecních zaměstnanců v Libochovicích byl při založení v roce 1926 dotován částkou 20tisíc korun obecním úřadem, poté pak každý měsíc na tento fond obecní zaměstnanci převáděli své příspěvky. Podle účetních knih mohu jako příklad uvést obecní zaměstnance v roce 1928: Drnka Josef - ponocný, Drnka František -  mzdový a materiální účetní, Šturm Václav - nadstrážník, Vilém Antonín - strážník, John Antonín - policejní revizor, Knorová Antonie - pěstounka (dnes by se dalo říci učitelka) ve školce, Horký Jan - úředník. Peníze Fondu byly uloženy na dvou vkladních knížkách a to č.12604 a 3581 u Spořitelny Libochovice. Vkladní knížka č.12604 mizí z účetnictví v roce 1943 a vkladní knížka č.3581 v roce 1946. Tak si tak při té příležitosti říkám, zda jsou skutečně výhodné proklamované důchodové pilíře, když historie ukazuje, jak snadno lze díky různým vládám přijít o různé fondy.

Rok 1941 1942 1943 1944 1945 1946
Knížka č.12604
    11038,-   1129,- 1129,50
Knížka č.3581 
    2353,05 1395,30 1462,90 1462,90 1462,90 1462,90 

Fond hřbitova

Tento fond je typickým příkladem účelového fondu. Byl založen městem v roce 1932 za jediným účelem, vybudování a rozšíření nové části hřbitova. Jeho iniciátorem byl tehdejší starosta Josef Vrbka. Krátce z historie tohoto fondu. Poprvé se začalo vážně uvažovat o rozšíření hřbitova na městské radě 20.října 1931. Jedná se o možnost rozšíření hřbitova přikoupením pozemků vedle starého hřbitova směrem k západu (130 arů). K výkupu dochází ještě v roce 1931 a vzápětí nato v lednu 1932 je založen Fond hřbitova.
Město vykupuje pozemky pro rozšíření hřbitova - 10kč za jeden sáh a to od těchto majitelů: Hugo a Otto Pecháčků - 21arů a 13 metrů, Ladislava Dytricha - 25 arů a 66 metrů, Jana Černého - 26 arů a 89 metrů, Václava Pastyříka - 33 arů a 04 metrů a Adolfa Paneše - 22 arů a 47 metrů. Části pozemků, které byly pod myšlenou čarou, kterou vytvářela jižní zeď hřbitova, byly pronajaty panu Františku Weinrtovi (dnešní zahrádky). O skutečném zřízení a opravě obecního hřbitova se jednalo 8.března 1932.


Obrázek č. 1

Jednalo se hlavně zároveň o zahradnicko - architektonických úpravách. Plán pro jeho založení vypracoval zahradní architekt J.Kumpán. Protože samotný vklad fondu na stavbu nestačil, bylo vypůjčeno u Okresní hospodářské záložny 10 000,-K. (Zemský úřad povolení této půjčky pod různými záminkami z neznámých důvodů zdržoval). Plocha nové části hřbitova měla 129 arů a 19 m za cenu pozemků 40 000,-K. Stavbu zdi provedl Eduard Roll. Fond hřbitova byl v podstatě vybrán skoro k nule, ale později na tento Fond chodily poplatky za nájem hrobových míst a tyto částky byly používány na údržbu a zahradnické práce na celém hřbitově. Jako první byla pohřbena na novém hřbitově p. Veinertová 27. července 1932 a jako druhý shodou okolností ten, který stavbu prosadil - purkmistr Josef Vrbka 19. července 1932.  (Obrázek č. 1)

Fond Klapálkův
Tento fond byl zřízen nákladem Odborového ústředí úřednického, Čs. společnosti entomologické a úřednické mensy a to za jediným účelem. Pořídit důstojný pomník na libochovickém hřbitově u hrobu známého zoologa v roce 1929 s bustou od Rudolfa Březy. Ostatní podrobnosti k postavě a fondu profesora Františka Klapálka byly uveřejněny v LN 11/2012. 
Finanční prostředky tohoto fondu v roce: 
Rok 1929  cca 8 000,- Korun 
Rok 1933 1 035,- Korun
Rok 1936 1 040,- Korun
Rok 1939 1 037,- Korun 
Rok 1946 1 000,- Korun
Na vybudování náhrobku a bronzové busty byla vybrána v roce 1929 částka 50 000,- Korun spolkem, který si dal do názvu „Klub přátel nebožtíka“. Na tuto částku pochopitelně přispěla i „Česká entomologická společnost“ a Svaz a Menza úředníků. Celkové vytvoření náhrobku stálo spolek něco přes 40 000,- Korun a zbytek byl deponován jako „Fond na údržbu Klapálkova hrobu“. Na vkladní knížku u České spořitelny v Libochovicích
byl složen zbytek částky cca 8000,- korun, knížka byla dána do opatrování města a město z úroků mělo hradit roční údržbu hrobu. V roce 1933 bylo na knížce 1035,- Korun, což ještě byla dostatečná částka na to, aby z úroků údržba mohla být realizována. Ještě ve výpisech z účetnictví v roce 1946 je knížka na částku 1000,- Korun vykazována v majetku města. Po roce 1948 se tak jako většina fondů a nadací kdesi rozplynula.
 
Pozemkový fond:
Pozemkový fond vznikl také jako účelový. Na tento fond byly převáděny zisky z prodeje městských parcel, pronájem za pozemky a mzdové prostředky byly potom využívány k různým účelům. Finančnictví tohoto fondu není známo.

Fond Purkyňova muzea
(Obrázek č.2) To, že existoval, nám potvrzuje záznam z účetnictví města z let 1941 až 1946 a účetní knihy Fondu, založeného roku 1939 částkou 3 848,- korun. Finance Fondu byly uloženy na úročené knížce VK 18859 a v roce 1941 měl hodnotu 4039,60 K. Pomocí úroku se v roce 1945 dostal na částku 4239,90 K. V roce 1946 tato položka mizí a je zadokumentována 0,-K. Kam peníze zmizely nelze dopátrat, tak jako kdy a proč byl fond založen. Dále je zajímavé, že tento fond nebyl zabaven a převeden na konto říšského protektora. To, k čemu měl fond sloužit, lze jednoduše odvodit. Fond měl sloužit k odvěké touze libochovických patriotů k založení muzea J.E.P. Tato touha se táhla jako věčné téma již od 19. století, od doby odhalení pomníku J.E.P. Touha byla tak silná, že přetrvala až do let socialismu. Jsou nastoleny dvě otázky, na které bych rád znal odpověď. Podle různých zmínek, na které jsem narazil v různých dokladech, je možné, že:
  • 1906 existovalo něco jako Purkyňovo muzeum? Možné je, že to ve skutečnosti nebylo muzeum, ale jedno oddělení sbírky Krajinského muzea založeného roku 1895? 
  • V roce 1947 byla v zámku otevřena i Purkyňova pamětní síň? V poválečných letech byla na zámku poddůstojnická škola. Ale zámek se zahradou převzala v roce 1947 státní správa a 1.května 1947 Národní kulturní komise v čele Dr.Z. Wirthem, která v zámku zřídila museum bytové kultury. Je docela možné, že o pamětní síni se též uvažovalo. 


Obrázek č.2

Co je však řádně doloženo. V roce 1954 vzniká další komise pro uspořádání stálého muzea J.E.Purkyně v Libochovicích, což se však v plné míře nikdy nepovedlo, kromě krátkodobých expozic. Zachovaly se zápisy ze schůze ze dne 1.ledna roku 1955. Je zajímavé, že je datována zrovna tímto datem. Ze zápisu uvádím některé důležité body. Komise v podstatě jednala o uspořádání stálé Purkyňovy výstavy v zámku v Libochovicích a zúčastnili se jí tito občané: Dr. Jarmila Psotníčková, Ant. Zezulka, Jiří Pokorný, Jaroslav Křenek, V.Pavlík a Jan Kopta. Komise posléze žádá Ministerstvo kultury, aby dalo souhlas:
- K převezení několika kusů nábytku z Purkyňovy pozůstalosti, které jsou t.č. neproduktivně složeny ve skladišti v Kunraticích u Prahy. 
- K navrácení busty J.E.Purkyně z Moravské Ostravy, kam byla  odeslána bez příslušného služebního příkazu.
- K převzetí dokumentárního materiálu z Památníku národního písemnictví na Strahově do Libochovic, kde by byl invertován a zpřístupněn vědeckému bádání.
- K převzetí zbylého materiálu (katalogy, plakáty, propagační tiskoviny atd.) z kanceláře DVJS v Praze U Hybernů, aby tento mohl být použit s příslušnou mutací pro zdejší stálou výstavu. 
Na další schůzi v únoru 1955 byly vyřešeny organizační problémy, jinou náplň však komise neměla a koneckonců ani vizi a vůli. Další vývoj se trochu zašmodrchal, bylo třeba intervenovat na ministerstvu, ale špatným a zdá se netaktickým postupem komise došlo spíše k opaku. Protože pan Zezulka, který byl též členem zastupitelstva MNV, dostatečně neinformoval MNV o intervenci, vznikly značné rozbroje mezi Osvětovou besedou a MNV. MNV však určuje nové členy komise a veškerá dosud vykonaná práce je zmařena. Kronika města uvádí: „Pro veškeré práce zbyl pouze zapisovatel J. Křenek. Dopisy od Dr.Psotníčkové chodily a v sálech výstavních se stále měřilo a upravovalo. Kastelán O. Suchý a oblastní Brukner byli v zámku stále v pernamenci a pomáhali. Zvali se řemeslníci, vše dle písemných pokynů Dr. Psotníčkové. Později přizvány síly odborné, honorované i nehonorované. O instalaci se též velmi zasloužil kustod Křenkova krajinského muzea s.Václav Pavlík.“
Konečně nastal den otevření. V té době se věřilo, že se jedná o expozici stálou. Jak nás dějiny poučily, byla však dočasná. Otevření expozice bylo naplánováno na den 9. května 1955 při příležitosti 10.výročí osvobození ČSR Rudou armádou. Výstava byla umístěna v šesti místnostech II. poschodí zámku. Otevření výstavy bylo přítomno okolo 450 návštěvníků a zároveň byla rozdávána zdarma brožurka „Jan Evangelista Purkyně, veliký syn národa“ pořízená jen pro tuto expozici. Tato expozice však asi brzo skončila, protože si pamatuji, jak někdy v roce 1962 byly exponáty stěhovány z druhého poschodí pryč, kam nevím. Můj otec byl tehdy povolán jako poradce, které exponáty vyhodit a které uchovat. Já sám jsem se tohoto stěhování s bratrem zúčastnil, ale velice krátce, snad půl hodiny, protože když otec viděl, jak některé exponáty, hlavně baňky v lihu naloženými embryi v různém stadiu vývoje, které vytvořil sám Purkyně, měly být odvezeny kdoví kam, dokonce podle pozdějších zmínek otce snad i na skládku, tak jsme zámek opustili. Jak celé stěhování dopadlo a zda vůbec pokračovalo, nemohu říci. Ve svém mladistvém věku jsem měl jiné, pro mne důležitější, starosti. Z dalších zápisů se mi podařilo zjistit, že v roce 1969 vypisuje Okresní muzeum Litoměřice místo pro kustoda pro Purkyňuv památník na zámku v Libochovicích. Zda byl přijat, nevím, ale v roce 1969 u příležitosti 100. výročí Purkyňova úmrtí (tato událost byla zařazena do kalendáře UNESCO), byla v přízemí otevřena výstava s tématikou J.E.P, která byla přístupna zřejmě až do roku 1986. V roce 1987 u příležitosti dalšího výročí (200 let od narození) otevřena nová stálá expozice o životě a díle J.E.P. Tak skončil náš velký rodák. Od expozice v šesti sálech zámku po jednu místnost. Otázkou je, zda jsou stále ještě v majetku zámku všechny exponáty, které byly v roce 1955 vystaveny. (Pro zajímavost - o vlastnictví památek po JEP odkazuji na svůj článek Malichernost a její následky v LN 1/07 zpracovaný podle údajů v SOKA Lovosice.)

Tomáš Černý
Pokračování příště.          

Komentáře