Datum a časDnes je pondělí, 24.7.2017SvátekSvátek má Kristýna
Přístupy941360. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Střípky z rodinné kroniky

10. část


Následující část kroniky popisuje dobu První republiky. Při jejím čtení mě spousta informací z té doby udivila. Je pravdou, že moje generace se ve školních hodinách dějepisu o První republice mnoho nedozvěděla, informace podávané dnes jsou často zidealizované. Přečtěme si tedy nyní co o té době zaznamenal můj děd, kterému, když psal tyto řádky bylo již více než 70 roků, z toho celých 65 roků žil za Rakouska Uherska. Po získání absolutoria na Vyšší zemské hospodářské škole v Táboře v roce 1873 celý svůj aktivní život pracoval v císařských službách a to jako správce na císařských velkostatcích (Vintířov, Minkovice u Kralup, Zvoleněves, Přítočno u Unhoště, Hořelice, Rokycany). Proto se na novou dobu díval pohledem předešlých životních zkušeností a tak je rovněž hodnotil. A nyní již údaje z rodinné kroniky:
Dne 28. října 1918 byl v Praze na Václavském náměstí u sochy sv. Václava prohlášen samostatný Československý stát, dávné přání všech věrných Čechů.
Dne 11/11 1918 přestalo vojsko veškerých států bojovat a tím byla světová válka zakončena. Presidentem československé republiky ustanoven Tomáš Masaryk. Ruská carská rodina Romanovců byla povražděna a Německý císař Vilém a Rakousko-Uherský císař Karel - poslán do vyhnanství.
Dne 29/6 1919 podepsali němečtí zástupci ve Versaillich mírovou smlouvu. Stala se ale velká chyba. Francouzské vítězné vojsko mělo vtrhnout až do Berlína a tam mír Němcům diktovat, jak chtěl francouzký generál Foch, ale Anglie k tomu nepřipustila.


Manifestace pražského lidu na Václavském náměstí 28. října 1918.

Po převratu nastali nám v republice smutné a pro nás špatné poměry. Lid byl se surověn, lůza vnikala do rolnických usedlostí. Tam rolníky bili, zvláště v obcích u Mělníka a Slaného. Socialisté obsadili v úřadech ta nejvyšší a nejlepší místa a v Národním shromáždění nadělalo se s velkých chvatem tůze mnoho nepromyšlených zákonů, které byly vesměs jen k dobru nemajetné třídy proletariátů. Socialisté dosáhli mnoho vymožeností, o kterých se dříve ani nezdálo, ovšem na úkor a škodu stran jiných. Tak si vymohli 8mi hodinovou pracovní dobu, vysoké mzdy, podporu v nezaměstnanosti, podporu stavebního ruchu, nemocenské a starobní pojištění, placenou dovolenou, atd. Přibylo se v republice as 17 ministerstev, kterých je alespoň polovička zbytečných, zvláště ministerstvo sociální péče, ministerstvo zásobování, ministerstvo unifikace a jiná.
Jak vidíme, naše současnost se až tak mnoho neliší od dění v našich zemích před sto lety. Neuměli jsme se v ničem poučit.
To vše ale vyžaduje velké náklady, proto jsou vypsány tůze vysoké daně, které ale dělnictvo a proletariát neplatí; byla zavedena dávka z majetku, ale majetek do 10.000 Kč byl od této dávky osvobozen. Legionáři se obsadilo mnoho úřednických a zaměstnaneckých míst u všech úřadů, legionářům dány 4 mandáty v Národním shromáždění a to k velké škodě druhého obyvatelstva. Tyto legionáři neměli potřebné vzdělání a způsobilost k těm místům a překáží a jsou na závadu jiným způsobilým zaměstnancům. Když to legionářům první finanční ministr v Praze Alois Rašín vytkl, že si nechávají jejich vlastenectví zaplatit, tak ho dne 5/1 1923 v Praze v Žitné ulici zastřelili. Byl komunistou Šoupalem poblíže svého bytu zastřelen.

Co dalšího se o Rašínovi dovídáme na stránkách Wikipedie:
           Po válce se stává Alois Rašín prvním československým ministrem financí v Kramářově vládě. Na tomto postu setrvává až do července 1919. Zde získává Rašín pověst budovatele státu, stabilizátora rozvrácených poválečných státních financí a tvůrce československé měny. V říjnu 1922 je Rašín do vlády povolán znovu. Opět usedá do křesla ministra financí. Tentokrát je to však pod taktovkou ministerského předsedy Antonína Švehly. Toto druhé Rašínovo působení v československé vládě má však tragický konec. Dne 5. ledna 1923 je na Rašína spáchán atentát mladým anarchistou s komunistickou historií. O měsíc později Rašín tomuto atentátu podléhá. 18. února 1923 tak Československo přichází o jednu ze svých největších osobností.
           
Také po válce trpělo velice římskokatolické náboženství. Mariánská socha na Staroměstském náměstí byla stržená, na venkově byly sochy svatých a kříže u cest strhány a rozbíjeny, kříže ze škol odstraněny, katolické náboženství všade zavrhováno a zřízena československá církev. Mnoho církevních svátků bylo zrušeno, za to ale zavedené nové svátky a to 1. máje, pak upálení Jana Husa a svátek republiky 28. října. Rušit katolické svátky neměla republika právo a proto katolíci církevní svátky budou světit i nadále. Také vyučování náboženství na školách bylo velice omezeno, ve vyšších třídách vůbec zrušeno.
Mnoho zavedených zákonů je špatných, zvláště zákon o rozluce manželství bude míti zlé následky. Dle tohoto zákona rozvedení manželé znovu vejít v nový sňatek a pak ty ubohé děti jsou opuštěné.
Po válce se objevilo také mnoho špinavých afér. Tak byla aféra tuková, cukerní, moučná, špiritusová a jiné. Osoby, které měli manipulaci těchto předmětu v rukách, hleděly se zištně obohatit ku škodě obyvatelstva. Zvláště také židům se dávala z vyšších míst velká přízeň, kteří to dobře pro svůj zisk využitkovali. Po státním převratu vyšel také zákon, že když má pachtýř (pozn. nájemník) 18 roku jedno a to samé pole pronajato, že mu může, když o to požádá, připadnout do vlastnictví za cenu, jakou měly pozemky před válkou. To ovšem využitkovali skorem všade pachtýři a zažádali u okresních soudů o přiznání těchto polí. Jelikož ale po válce nabyly pozemky vesměs vysokou cenu, prodával se např. 1 korec pole až za 8000 Kč, vyzískali tím pachtýři velice na majetku ( pozn. 1 korec je 28,8 arů).  Byla zřízena komise, kterou řídil přednosta okresního soudu, pak byli ustanoveny 2 hosp. znalci a zapisovatel. Byl jsem též ustanoven jako hosp. znalec a odhadce a stanovil jsem cenu těchto pozemků ve všech obcích libochovického okresu. Tím ztratily velkostatky a katolické církevní záduše a fary mnoho pozemků. Byl jsem také nucen řídit se dle ustanoveného zákona a tak obdrželi pachtýři tyto pozemky  za nízkou cenu 600 až 800 Kč za 1 korec.
A opět se poučíme na stránkách Wikupise. Záduší (latinsky bona fabricae, německy Kirchenfabrik nebo Fabrikgut) byl majetkový fond sloužící zejména k financování nákladů na opravy a údržbu určitého kostela, ale také některých výdajů spojených s bohoslužbami (hlavně na pořízení svíček). Bylo vždy přísně odděleno od obročí, jehož výnos byl osobním příjmem duchovního.
Záduší nebylo samostatnou právnickou osobou, nýbrž náleželo příslušnému kostelu (dnes bychom řekli farnosti libochovické, popřípadě filiálce, v našem případě Slatina a Dubany). Součástí záduší byl zejména nemovitý majetek (zádušní lesy, pole a louky), ale například také zádušní krávy; z výnosu tohoto majetku (tj. zejména z jeho pronájmu) byly hrazeny potřeby kostela. V širším (přesnějším) smyslu pak je záduším veškerý zásadně nezcizitelný majetek kostela, který není součástí obročí, tj. také samotný kostel, jeho vnitřní zařízení, hřbitov, kostnice nebo bohoslužebné potřeby (liturgická roucha, liturgické nádoby apod.).
Tento majetek získal příslušný kostel darem od farníka, nebo jiné osoby s podmínkou, že za něj, resp. jeho duši, bude po jeho smrti jednou, nebo několikrát do roka sloužena mše svatá. Tímto způsobem, získávala postupně církev určitý majetek, který ji byl nejprve z části v době, kterou popisuje kronika a zbývající komunisty ukraden.
Obročí čili beneficium je výraz církevního práva a znamená příjem, spojený s určitou službou (officium), postavením nebo úřadem, případně i toto postavení samo. Obročí může získat jen ten, kdo pro ně má předpoklady a kdo se o ně uchází; držení více obročí neboli mnohoobročnictví církevní kodex zakazuje. Obročí vznikla v raném středověku, kdy výnos z pozemkového majetku byl jediný způsob, jak v naturálním hospodářství obživu kněze nebo faráře trvale zajistit. Mohl to být podíl z výnosu majetku biskupství, anebo výnos z odkazu (nadace), spojené s určitou církevní službou. Typická nadace pozdního středověku byl oltářník, kněz, který byl povinen pravidelně sloužit mši za duši zemřelého. O obsazení obročí rozhodoval biskup, případně papež, podobně jako panovník uděloval léna. V pozdním středověku se papeži i biskupovi za udělení obročí často platilo, což bylo předmětem mnoha kritik, zejména v reformaci. S přechodem k peněžnímu hospodářství a po konfiskaci církevního majetku se většinou přešlo na přímé platby, které zajišťoval biskup nebo patron kostela, v Rakousku od josefinských reforem stát, a to z výnosu majetku zrušených klášterů.
Pak zase byl v Národním shromáždění usnešen zákon o pozemkové reformě a obdrželi domkáři a různí nemajetní lidé každý,  na přihlášku až po 1 ha pozemku, též za cenu nízkou za 1 ha 5000 Kč od velkostatku. Tím ztratili velkostatkáři mnoho půdy. Zbyla-li od nějakého dvora menší výměra, 40 až 60 ha, byly tak zvané zbytkové statky zadány obyčejně z protekce nějakému předáku strany neb židovi. Tak všade panovala jenom protekce a úplatnost. Aby nemohl nikdo nesprávné jednání v republice kritizovat, byl vydán zákon na ochranu republiky. Ministerským předsedou byl v letech 1923-25 Antonín Švehla, rolník z Hostivaře a ministrem zahraničních záležitostí Edvard Beneš, presidentem pozemkové reformy Dr. Viškovský.
Nepřipomínají vám tyto řádky tak trochu i současnou dobu a chování našich zákonodárců?  Korupce, rozkrádání, zákony šité podle potřeby vládnoucí garnitury …jak vidíme, nic nového pod sluncem.
V měsíci dubnu 1926 socialistické strany vládní koalici rozbily, ministerstvo odstoupilo a přišla vláda úřednická s ministerským předsedou Černým v čele. V tomto měsíci se zavedly a odhlasovaly v Národním shromáždění obilní cla a to zavdalo socialistickým a komunistickým stranám v Praze k velkým bouřím a výtržnostem. Na jednom takovém táboře, když policie nechtěla povolit demonstrantům průvod po Praze, došlo k velké srážce, přičemž bylo 59 strážníků kamenim, cihlami a železnými součástmi zraněno, ale pak byla přece ta lůza četnictvem a policií k útěku rozehnána. Ten rok byl také velký sokolský slet v Praze. Na to v roce 1927 byla II. Dělnická olympiáda v Praze ke konci měsíce června a července.

 P.Č.
Pokračování příště.       
                    

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice