Datum a časDnes je středa, 22.11.2017SvátekSvátek má Cecílie
Přístupy1066433. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 33. část

Přes neděli se na řece nic nedělo, ledy byly bez pohybu. Na celou plochu řeky se rozlévala voda.

V noci na pondělí 11. března se prudce oteplilo. Úplně jarní počasí. Když jsem procházel naším krámem na ulici, vcházel do krámu rybář Štýbr. “Tak přes noc odešlo mnoho ledů a teď už plavou jen jednotlivé kry. Ta vysoká bariéra, co byla nad jezem, spadla. Voda sice stoupla a vystoupila ze břehů, ale žádné nebezpečí už nehrozí,” hodnotí situaci na Ohři pan Štýbr. “To je dobře, tak snad to chaloupku pana Fidlera nevytopilo?” ptám se. “Jak je to pod jezem, to nevím, ale ledy plynule odcházejí.” “No, uvidím, jestli Karel Fidler příjde do školy. Teď už musím jít, na shledanou,” loučím se se všemi v krámě.

Karel už byl ve třídě. “Tak co, Karle, stoupla u vás voda?” “Asi tak o metr, až k pěšince do naší chaloupky. Pak se to zastavilo a pomalu to klesá. Do školy jsme museli jít přes betonovou lávku na Malé řece. Po břehu kolem řeky to nejde. Myslím, že povodeň už nehrozí, přichází jarní teplo, radostně sděluje Karel Fidler. “Karle, už se těším, až spolu budeme chytat ryby.” “Já taky, už to bude brzy!” přitakává Karel. Zvoní, sedáme si do lavic, začne vyučování.

V hlavě mně leží hotová jednolampovka. Počítám, že ve čtvrtek 14. března 1940 bych mohl moje dílo vyzkoušet. Zbývá jen propojit baterie Palaba na dráty s barevnými banánky, které příjdou zastrčit do zdířek stejné barvy. Zatím budu používat jen sluchátka. Amplion ještě nemám, ale začnu ho shánět.

Ve středu odpoledne k nám přišel Jarka Mizera. Říkal, že v sobotu 16. března, po obědě, půjde s rodiči do Jägerhausu, jestli bych nešel s nimi. “Jarko, určitě půjdu, ale musím to dohodnout s maminkou,” potvrzuji Jarkovi. “Měli bychom si do té doby vyrobit vodní mlýnky, které bychom dali do betonových žlábků podle cesty k hospodě. Stačí k tomu několik špejlí. Lopatky mlýnku mohou být taky ze špejlí, taková lehká konstrukce se bude rychle točit,” navrhuje Jarka a na kusu papíru kreslí jeho představu vodního mlýnku. “To je dobrý nápad, mlýnek do té doby připravím,” potvrzuji.

“Jak pokračuješ s tou jednolampovkou?” ptá se Jarka. “No, podívej, je to hotové, ve čtvrtek to chci spustit.” “To vypadá dobře, ve čtvrtek odpoledne přijdu na to první spuštění,” rozhoduje se Jarka. “To budu rád, budeš můj postup kontrolovat,” souhlasím s Jarkou.

Venku panuje krásné počasí a je vidět, že první jarní den se blíží. Letošní velikonoce budou dva dny po prvním jarním dnu, v březnu. Lidé nosí od řeky kočičky a vyprávějí, co už v přírodě začíná kvést. Tak snad ta zima konečně odešla a už se nevrátí. Starší lidé říkají, že topit se bude ještě dlouho. “Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem.” Teprve máj ovládne slunce a stařečkové a stařenky budou sedávat před chalupami, na lavičkách. Ale i v březnu musíme využívat každý slunečný den.

Je čtvrtek 14. března. S Jarkou Mizerou kontrolujeme drát po drátu. Do zdířek pro reproduktor připojujeme sluchátka. Jsou na řadě baterie. Nejprve zapojujeme jednu plochou baterii na žhavení lampy. Čtyři baterie zapojené do serie dávají napětí osmnáct voltů, zapojujeme na anodu lampy. Zapojeno! Ze sluchátek, která leží na stole, řve silná hudba! To je síla, povedlo se to! S radostí běhám po verandě.


Obr. 1 - Modré podléšky na stráních.

“Víš co? Přines umyvadlo nebo nějakou velkou mísu, třeba na zadělávání těsta, dáme do ní sluchátka!” navrhuje Jarka Mizera. Běžím dolů k babičce, rychle jí vysvětluji, na co to potřebuji. A už nesu nahoru velkou hlubokou mísu. Dáváme do ní sluchátka a to je můj první amplion. Hudbu slyšíme po celé verandě. Běžím pro maminku. Hudbu slyšíme už na dvorku před verandou. Maminka si sedá na lavici a poslouchá mé první “rádio”. “Tak to dělá ta lampa, co jsi dostal od Ježíška?” ptá se s údivem. “To je ona,” odpovídám mamince a ukazuji na lampu v zesilovači. “No, Jarko, musíš uznat, že to dílo se mu podařilo, vždyť chodí teprve do třetí třídy obecné školy!” “Máš pravdu tetičko, ale on hodně čte tu knížku o radiových přijímačích, to je dobře.” Jarka hned pokračuje. “Pustíš Toníka v sobotu s námi na výlet do Jägerhausu?” využívá situace Jarka. “To víš, že pustím,” odpovídá maminka. “Ale ten váš amplion, tu mísu, musíte vrátit. Babička bude zadělávat na buchty,” loučí se maminka. “Určitě to vrátíme,” doprovázím maminku dolů, do krámu.

V hlavě mně leží amplion. Poradím se s panem Neudertem, ten tomu rozumí a určitě něco navrhne.

Teď, před výletem do Jägerhausu, musím se pokusit vyrobit nějaký vodní mlýnek. Lopatky ze špejlí se mi moc nezamlouvají. Vzpomněl jsem si, že do krámu dostáváme droždí v takových bedýnkách. Víka jsou z tenké dýhy. Ta by se dala nastříhat do tvaru lopatek a pak přilepit na osu ze čtyř špejlí, spojených po délce lepidlem, jen ve středu této osy to lepit nebudu. Tam zastrčím čtyři lopatky, vystřižené z dýhy bedýnky na droždí.

Jak jsem to navrhl, tak jsem to vyrobil (obr. 1). U vodovodního kohoutku v pekárně jsem to vyzkoušel. Proud vody mlýnek krásně roztáčel. Na sobotu mám vše připraveno.

Celý týden se drželo pěkné počasí. Na předjaří bylo už hodně teplo. Jsem zvědav, jaké kytičky už v lese rozkvetly.

V pátek odpoledne, jako vždy, jsem zaběhl pro Mladého Hlasatele. Na verandě jsem se dal do čtení za silného zvuku krystalky. Musím vymyslet něco, co umožní řídit sílu zvuku.

Je pátek 15. března 1940. Při večeři vzpomínáme, jak před rokem projížděla Libochovicemi, směrem na Prahu, německá armáda. Slováci se odtrhli, zaniklo Československo a Hitler na Pražském hradě vyhlásil Protektorát Čechy a Morava. Začal útisk českých Židů. Od té doby přišli Židé o mnoho lidských práv. Zabavili jim rozhlasové přijímače. Židé nesmí vycházet po osmé hodině večer z domu. Nesmějí být v žádných spolcích. Můj židovský kamarád Jirka Gläsner přestal chodit do našeho klubu Mladého Hlasatele a stranil se všech, kteří nebyli Židy, aby jim nezpůsobil problémy s úřady. Doma měli správce, který měl za úkol postupně zlikvidovat obchod a hospodářství pana Gläsnera. Jirka Gläsner stále chodil do libochovické školy, a tak jsme se už dvakrát sešli tajně u mne na verandě, když šel s maminkou k nám nakupovat na potravinové lístky. Byl šťasten, když si alespoň na chvilku mohl poslechnout stanici Praha na mé krystalce. Židy čeká nejistá budoucnost.


Obr. 2 - Bledule u Malé řeky.

Je sobota 16. března. Opět, od rána, modrá obloha slibuje teplý den. Jarka Mizera a já, oba v pumpkách a vysoké boty. V jednu hodinu vyrážíme s Jarkovými rodiči na výlet do Jägerhausu. Vidíme, že do lesa míří více lidí. Dvě skupiny jsou už v lipové aleji. Sluníčko příjemně hřeje a my s Jarkou jdeme asi deset metrů napřed. Stromy ve Višňovci jsou už plné pupenů. Hlavně aby v květnu nepřišel mráz, což se stává. U řeky žádný rybář není. Zahájení lovu ryb je až 16. června.

“Letos si koupím rybářský lístek,” oznamuji Jarkovi. “Dobrý nápad, ale já asi ne. Pojedu na prázdniny, na nějaký čas, k babičce do Bohumilče,” zklamaně říká Jarka. “No, pokud budeš tady, můžeš rybařit se mnou,” nabízím.

Celou cestu do lesa neseme vodní mlýnky a dáváme pozor, abychom je nepoškodili. Přecházíme potok před zatáčkou do lesa a vidíme mnoho keřů krásně vykvetlých kočiček. Bzučí na nich včely. A už jsme v lese. Zleva se kroutí Malá řeka a zprava stráň s modrými podléškami. Jarka vyjednává s rodiči, že si zaskočíme, po cestě vpravo, k jezírku. Svolují. A už běžíme do vrchu.

Krásné jezírko obklopené vrbami, které začínají zelenat. Mezi nimi stromy s jehnědami, jsou to lísky. Koncem léta je tady velká úroda lískových oříšků. “Nesmíme zapomenout, že tady koncem léta budu a půjdeme na ně,” navrhuje Jarka. “Myslíš, že tady jsou nějaké ryby?” ptám se. “Určitě, chodí se sem pytlačit,” potvrzuje Jarka. Žádnou rybu jsme ale neviděli.


Obr. 3 - Jarka namaloval na kus papíru vodní mlýnek.

Dohnali jsme Jarkovy rodiče a stoupáme do posledního vrchu, před hospodou Jägerhaus. Z pravé strany na stráních je modro podléšek (obr. 2). Vlevo, podle břehů Malé řeky, se tu a tam bělají rozkvétající bledule (obr. 3). Je to krásné předjaří.

Na rovině vidíme, už nedaleko, hospodu Jägerhaus. Zastavujeme se u začátku delšího betonového žlábku. Proudící vody tam bylo asi tak dva centimetry. Vkládáme na žlábek naše vodní mlýnky. Přes nízký stav vody se mlýnky roztočily. Zabezpečili jsme osy mlýnků oblázky, aby se po proudu neposunovaly. “Kdyby tady bylo více vody, mlýnky by se točily rychleji. Jarkovi rodiče nám dílo pochválili a pokračovali směrem k hospodě. Jarka na ně ještě volá: “Tati, mami, my půjdeme nahoru do stráně vyčistit pramen.” “Buďte opatrní, určitě se to tam smeká,” radí Jarkova maminka.

Vypravili jsme se do stráně podle tenkého potůčku, až jsme přišli k velké skále. Pod skalním převisem byla studánka. Byla zcela zanešena silnou vrstvou listí. Našli jsme si klacky, kterými jsme listí shrnovali tak, že za chvíli bylo malé jezírko ve skále úplně čisté. Viděli jsme tam malou žabičku. Pak jsme vyčistili odtok vody, asi tak v délce pěti metrů od studánky. Dílo se podařilo a voda proudila ze studánky daleko více, než když jsme ke studánce přišli. “O něco dále, na západ, musí být ještě jeden pramen, ale tam už nepůjdeme,” usuzuje Jarka.

Vpravo, ve stráni, vidíme velké betonové vodní nádrže plné vody z dalších pramenů. Je to zásobárna vody pro hospodu Jägerhaus. Je vidět, že prameny ve stráni jsou vydatné.

Vracíme se k našim vodním mlýnkům a vidíme, že jejich rychlost se zvýšila vyšším stavem vody ve žlábku. Byl to hezký pohled na dva vodní mlýnky, jak pracují.

Tak, co teď, jdeme do hospody na limonádu, zasloužíme si ji,” navrhuje Jarka. “Ale ještě před tím se půjdeme podívat z lávky na Malou řeku,” ukazuje tím směrem. Dřevěná lávka se zábradlím umožňovala cestu pěšinkou do Radovesic. Přešli jsme na druhý břeh. Odtud se bělala chaloupka Fidlerovic rodiny.

V hospodě bylo hodně výletníků. Pozdravili jsme a šli jsme ke stolu, kde seděli Mizerovi. “Tak co, hoši, byli jste u toho pramenu?” ptá se strejda Mizera. “Ano, a výsledek je vidět. Větší proud i stav vody ve žlábku,” hlásí Jarka. “Chceme si teď dát limonádu,” dodává. “Tak jděte k výčepnímu pultu a tam si ji vypijte, ať mě to hospodský připíše. Tak se stalo, osvěženi jdeme ven. “Jdeme se podívat na ty památné stromy, je to kousek po cestě,” oznamuje Jarka rodičům. “Dobře, ale nebuďte tam dlouho, asi za půl hodiny se dáme na zpáteční cestu,” radí tetička.

Kousek za zátočí, směrem na Kostelec jsou vidět dva veliké stromy. Jsou označeny jako “památné”. Musíme se zeptat pana Křenka, jak ty stromy jsou staré a proč jsou památné.

Na zpáteční cestě jsme šli většinou proti slunci, které už bylo níže, ale pořád silně hřálo. Naše vodní mlýnky jsme nechali ve žlábku pro děti, které budou chodit okolo. Těšíme se na Velikonoce.

Antonín Glanc
Pokračování příště.
          

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice