Datum a časDnes je čtvrtek, 27.7.2017SvátekSvátek má Věroslav
Přístupy944660. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 32. část

V pátek po obědě jsem šel do papírnictví pana Nováka pro nové číslo Mladého Hlasatele. Na zpáteční cestě jsem se zastavil v dílně pana Kubra, strojníka u firmy Mizera. V obchodě je mnoho hospodářských strojů, které pan Kubr připravuje k výstavě k velkému výkladu. Šel jsem k velkým vratům, které spojovaly obchod se dvorem, kde byla dílna pana Kubra.

Ohlásil jsem se u prokuristy Koška v jeho kanceláři. “Zastav se tady, až si to u Kubra vyřídíš,” zval mě pan Košek. “Příjdu, nechám si tady nové číslo Mladého Hlasatele, prosím, prohlédněte si ho zatím než přijdu,” nabízím. “Velice rád, mám taky něco pro tebe,” oznamuje.

Strojník Kubr byl velké postavy a měl velkou sílu, kterou potřeboval k přípravě velkých strojů pro zákazníky firmy.

Pane Kubr, s poděkováním vám vracím svěrku, bez které bych nemohl vyřezávat překližku pro moji jednolampovku,” dávám na ponk svěrku. “Rádo se stalo, hochu, hlavně, že se tě to povedlo, už tě to hraje?” Ptá se pan Kubr. “Už to mám kompletně zapojené a připravuji ploché baterky na žhavení a anodové napětí. Zatím to uvedu do chodu s poslechem silně na sluchátka. Až seženu amplión, mělo by to hrát silně, jako normální rádio, obšírně vysvětluji panu Kubrovi mé postupy při stavbě jednolampovky.

“No, to jsi šikovnej, hochu, přeju ti, aby se to povedlo. Hlavně nesmíš zaměnit baterie na žhavení lampy s anodovým napětím, jako se to stalo, před lety panu Neudertovi při produkci jeho rádia v restauraci “U Libuše”, byl jsem tenkrát při tom,” vzpomíná pan Kubr. “Já používám barevné banánky a zdířky, barvy musí jít k sobě, tak snad to uhlídám,” vysvětluji.

“Podívej, dělám tady mosazné štítky se jménem firmy. Ty přidělávám na všechny stroje, které se prodávají,” ukazuje pan Kubr. “Jak jsou krásně lesklé, jak to děláte?” vyzvídám. “Když vyrazím na destičku firmu, leštím to tady tím hadrovým kotoučem, který můžu vyměňovat v téhle elektrické brusce,” pan Kubr spouští brusku a přikládá mosaznou destičku k hadrovému kotouči. Chvíli tam destičku přitlačuje a pak mě ukazuje zrcadlově lesklý povrch destičky s nápisem, no nádhera. “Je to pěkná ozdoba každého stroje,” chválím dílo pana Kubra a s poděkováním se loučím.

Přes dvůr, celý vybetonovaný se dívám vlevo na malý bazének v trávníku. Tady, při výstavách, pracují vodní pumpy, které chrlí do bazénku vodu různých barev. Obvykle to obsluhuje Jarka Mizera. Loni jsem mu pomáhal dávat barvy do vodních pump.

Velkými vraty vstupuji do obchodu a jdu vlevo do kanceláře prokuristy Koška.

“Buď zdráv skaute, posaď se na chvíli, prohlédl jsem si toho Mladého Hlasatele,” začíná hovor pan Košek. “Já jsem to číslo ještě neprohlížel, po cestě sem jsem jen tak přelétl Rychlé šípy na zadní straně,” vysvětluji. “No, řeknu ti, že toho Foglara a redakci obdivuji. Snaží se Hlasatele vyvážit tak, aby se Němcům vyhovělo,” míní pan Košek a pokračuje. “Ale, třeba zveřejňování fotografií německých letadel (obr. 1) má za úkol všechny přesvědčit, že německé letectvo je nejlepší na světě. Já si myslím, že je to zatím pravda. Německé letectvo bude hrát rozhodující roli při obsazování západní Evropy, ke kterému se dokončují přípravy.”


Obr. 1 - Německá letadla Messerschmitt Me 110 a Me 109.

“Pane Košek, Židé z Libochovic se mají dostavit na Okresní úřad do Roudnice, nevíte, co jim chtějí?” ptám se. “To se už ví. Budou jim do občanských legitimací razítkovat velké, červené písmeno J, což znamená JUDE, označení Židů. Je to další ponížení Židů, ale to je jen začátek. Židé budou víc a víc omezováni,” předvídá pan Košek. “Myslíte, že židovským dětem zakážou chodit do školy?” ptám se. “Určitě, bude to už brzy. Ale i synagogy jim zakážou, to jsou plány nacistů.” “Pane Košek, zatím všechno, co jste předpověděl se vyplnilo,” musím přiznat. “Abych nezapoměl, něco pro tebe mám.” Otevřel spodní šuplík psacího stolu a dal přede mne na stůl krásnou barevnou pohlednici skauta s holí. (Obr. 2) “No, pane Košek, něco takového jsem ještě neviděl. To si dám do rámečku a pověsím na verandu.” “Je to tvoje, aspoň budeš mít na mě památku,” končil debatu prokurista Košek.


Obr. 2 - Skaut s holí, dárek od pana Koška.

Doma jsem zamířil rovnou na verandu, abych prohlédl nové číslo Mladého Hlasatele. Z okna jsem viděl na chodník před řeznictvím pana Maxy. Asi pět kluků běželo směrem na náměstí. Domyslel jsem si, co se asi děje, určitě se hnuly ledy!

Běžím dolů, oznámit mamince, že jdu na most. “Myslím, že se hnuly ledy.” “Dobře, ale zůstaň jen na mostě,” radila maminka. “Neboj se, dolů nepůjdu,” slibuji.

Už z Kostelní ulice vidím, že na mostě je hodně lidí. Ledy jsou skutečně v pohybu. Pozornost všech lidí na mostě se upírala na partu Rybníčkářů, kteří přeskakovali po silných ledových krách. Pohyb ledů byl velmi pomalý a kry se o sebe třely. Aksamit, který tuto expedici vedl, měl na zádech malý pytel. Na co asi? Za chvíli jsem to pochopil. Mezi ledovými krami se objevovaly kořeny puškvorce, které kry vytrhávaly ze břehů, kde puškvorec roste (obr. 3).

Obr. 3 - Kořeny puškvorce přinášely ledy na Ohři.

Lidé na mostě o tom mluvili. Říkali, že se kořen puškvorce rozřeže a dává mezi prádlo do prádelníku. Aksamit byl vždy dobrý obchodník. Určitě bude puškvorec nabízet “paničkám” ve městě.

Pamatuji se, že loni mě Karel Fidler z chaloupky pod jezem říkal, že jejich děda si vaří z puškvorce čaj, který prý má zázračné účinky, něco jako proslulý žen - šen. Možná, že ani nevíme, jaké vzácné rostliny kolem naší řeky rostou.

Pomalý pohyb ledů se postupně úplně zastavil. Lidé, co byli na mostě, s napětím očekávali, co se bude dít. Rybníčkáři se vydali po ledu proti proudu a sbírali puškvorcové kořeny, které končily v pytli Aksamita.

Ledy stojí a já jsem v duchu u třech obyvatel chaloupky za lesíkem pod jezem. Jestli se ledy nahromadily pod jezem, tak voda v řece začne stoupat. Právě o tom mluvil Karlův dědeček, při mé poslední návštěvě. Říkal, že by z chaloupky museli utéct někam k lesu. Snad k tomu nejhoršímu nedojde.

Ale, Karel se svojí sestrou Marií nemohou už chodit podle řeky do školy. Pokud voda neúnosně nestoupne, budou chodit po betonové lávce přes Malou řeku, cestou z lipové aleje. Pak už po silnici k mostu, pokud silnice nebude pod vodou.

Nevypadá to, že by se ledy hnuly. Lidé, kteří byli na mostě se začali rozcházet. Rozhodl jsem se, že se ještě půjdu podívat na radovesickou stranu řeky, abych viděl, kde jsou ledy nahromaděny a jestli tam nestoupá voda směrem k Fidlerovic chaloupce. Nejdříve jsem šel domů, abych řekl kam chci jít. “Za hodinu a půl jsem doma,” oznamuji.

Šel jsem rychlým krokem k cukrovaru. Ve výtopně před velkým nádražím se kouřilo z velkého komína a zrovna pomalu vyjížděla lokomotiva naložená uhlím a připravená k připojení vagónů. Na konci cukrovaru jsem se dal cestou kolem cukrovarských jímek, nalevo od elektrárny. Voda na polích zatím nebyla vidět, ale ke břehu se nedalo jít, břehy byly zcela pod vodou. Pokud ledy neodejdou, voda se vyleje do polí. Jsem přímo proti chaloupce, kterou vidím.

Můj spolužák Karel Fidler chodí nad břehem a “hlídá vodu”. Volám na něj a mávám oběma rukama. Vidí mě a mává. “Zapichuji klacky tam, kam už dostoupila voda, abych viděl, jestli dál stoupá. Budeme hlídat vodu celou noc,” křičí Karel. “Máš baterku?” volám přes vodu. “Jo, mám, baterii jsem hřál na kamnech asi čtyři hodiny a je jako nová,” odpovídá silným hlasem Karel. “U nás se ledy zastavily, kde se to nahromadilo?” zajímá mě. “Ledy se nahromadily na jezu, jsou tam až čtyři kry na sobě v dlouhé řadě, teď bude stoupat voda hlavně nad jezem. Až se zvedne voda, pak ta bariéra na jezu spadne.” Myslím, že Karel to má promyšlené. Slyšíme se dobře, protože jez nehučí.

“Ještě, že je zítra sobota a nejde se do školy,” křičím na Karla. “Podle těch zapíchnutých klacků, voda zatím nestoupá. Tak ahoj!” volá Karel. Loučím se s Karlem a vracím se rychle domů. Uvidíme, jak se to změní na řece zítra, přestalo mrznout. Těším se, že se konečně mohu zabývat četbou Mladého Hlasatele.

Antonín Glanc
Pokračování příště.          

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice