Datum a časDnes je pondělí, 24.4.2017SvátekSvátek má Jiří
Přístupy847163. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 29. část

Po vánočních svátcích uhodily mrazy a řeka začala zamrzat. Nejdříve zamrzla zátoka (obr. 1). Paní Volfová si nastěhovala na zátoku své sáně, které vypadaly jako odkrytý, velký dětský kočárek. Vařila čaj. Mráz byl krutý. Ledová tříšť, která plavala na řece, se zastavila a síla ledu se zvětšovala. Kluci, první odvážlivci, šli na řeku “rupat” a většinou se u břehu řeky “vykoupali” a běželi domů s brekem.


Obr. 1 - Nejdříve zamrzla zátoka.

27. prosince, řeka už “držela”. Přes silný mráz hustě sněžilo a brzy na řeku napadlo asi 15 cm sněhu.
Ve čtvrtek 28. prosince jsme se dohodli s Jarkou Mizerou, že podnik-neme výlet na lyžích po zamrzlé, sněhem pokryté Ohři. Náš plán spočíval v tom, že bychom jeli vlakem do Křesína a odtud po zasněžené Ohři přes Dubany do Libochovic. Odvahu nám dodali kluci, kteří přijížděli na bruslích z Křesína a Duban do Libochovic na zátoku.


Obr. 2 - Voda padající z jezu byla pokořena mrazem.

Odpoledne jsem se ještě vypravil kolem řeky k jezu. Naskytl se mi nádherný pohled na zamrzlý jez (obr. 2). Pak jsem šel hned za Jarkou Mizerou. “Jarko, ty moje lyže jsou na mě už malé, do těch se mi boty nevejdou,” dělám si starost. “Moje starší malé lyže, ty tě určitě budou akorát. Mají koženou patku a řemínky na přitažení bot,” řeší věc Jarka a pokračuje. “Já mám loni nové lyže s vázáním “kandahár”, byl jsem na nich akorát jednou u babičky v Bohumilči v Podkrkonoší. Počkej, přinesu ty malé lyže a vyzkoušíš si je.” Za chvíli už bylo jisté, že se výprava uskuteční, malé lyže mně byly akorát. “Teď si lyže navoskujeme svíčkou. Jedna nám bude stačit.
V pět hodin odpoledne jsem si odnášel domů navoskované lyže. Připravil jsem si ruksak a šel jsem s potravinovými lístky na maso koupit k panu Maxovi dva buřty. Ráno, před odchodem na vlak, přidám k buřtům v ruksaku čtyři rohlíky a sirky. Na tuhle výpravu se těším.
V pátek 29. prosince jdeme s lyžemi na ramenou na zastávku. Vlak odjíždí, směrem na Louny, ve čtvrt na jedenáct. Na zastávce v čekárně jsme si koupili dvě jízdenky do Křesína. Nádražák za okénkem vložil tvrdé, světle hnědé, obdélníkové jízdenky do takového tiskacího stojanu, do kterého se rukou opřel tak, že stojan ustoupil asi tak o 10 cm dozadu a sám se vrátil zpět a vysunul oražený lístek dnešním datem.
Vyšli jsme z čekárny na peron. “Co myslíš, Jarko, pojede pára nebo motorák?” uvažuji. “To uslyšíme, jestli bude na přejezdech z velkého nádraží pískat nebo troubit,” míní Jarka. A to už slyšíme pískot lokomotivy. “Tak jede pára, která teď jezdí často, když není nafta, kterou spotřebuje německá armáda.
Lokomotiva s dvěma vagóny přisupěla na zastávku. Pár lidí vystoupilo. My nastupujeme. Konduktér zavírá dveře a v zadních dveřích druhého vagónu stojí na stupačce a malou, lesklou mosaznou trubkou dává signál k odjezdu. Parní píšťala se znovu ozývá. Lokomotiva prudce zabere. Pak se pomalu rozjíždí. Kolem oken vagónů se valí kouř z komína lokomotivy. V kouři se objevují jiskry.
Projíždíme kolem cihelny, lokomotiva opět píská u přejezdu. Nedaleko už je první zastávka Dubany. Nastupuje pár lidí. Do našeho vagónu přichází konduktér a proštípává nám kleštičkami dva kulaté otvory v našich jízdenkách. Jedeme velice blízko Rohatce. Za malou chvíli přijíždíme do Křesína. Zastavujeme a s lyžemi a ruksaky vystupujeme. Jdeme k lokomotivě, abychom viděli její rozjezd. Opět vidím konduktéra, jak dává signál k odjezdu malou mosaznou trubkou.
Strojník lokomotivy odpovídá krátkým spuštěním parní píšťaly. Lokomotiva se rozjíždí. Všude plno páry a rychlé zabufání parního stroje a kola se na kolejích rychle protáčejí. Stroj se uvádí do pohybu a pokračuje už bez skluzu po kolejích, ale jede plynule. Vlak odjíždí.


Obr. 3 - Zamrzlá řeka Ohře, pokrytá sněhem.

My se ubíráme s lyžemi na ramenu přes celý Křesín, ke kostelu u řeky. Jdeme kolem obchůdku pana Hecla. Znám ho, vozíme mu chleba a je to rybář. Sníh křupe pod nohama a brzy jsme u kostela. Všímáme si zvláštního erbu na kostelní věži. Přes most nejdeme, pokračujeme po levém břehu řeky, dále od mělčin, kde může být síla ledu malá. Na druhém břehu vidíme bílou skálu, kolem které se řeka otáčí k východu. Jsou tady vidět stopy po bruslařích, asi kluci, co jezdí až do Libochovic.
Vstupujeme na vrstvu sněhu, kterou je pokryta zamrzlá řeka (obr. 3). Nevidíme nikde žádné pařeniště, které by mohlo být nebezpečné. Připínáme si lyže na vysoké boty. Zkoušíme, jestli se sníh na lyže nelepí. Ale svíčkový vosk na lyžích to nedovoluje. “Tak jsme připraveni na túru po řece Ohři,” povzbuzuje Jarka Mizera. “Pokud to půjde, pojedeme stále poblíž levého břehu,” navrhuji. “Ale na ostrově Boreto se zastavíme,” navrhuje Jarka. “Tak odrážíme,” beru do rukou tyčky.
Než jsme se přizpůsobili ledu, tyčky se smekaly. “Musíme dělat dlouhé kroky na lyžích a nemusíme pospíchat,” radí Jarka. Asi tak za čtvrt hodiny už nám to docela jde. Kolem sebe a přes celou řeku vidíme mnoho stop zvěře ve sněhu. Tady je vidět, co nejrůznější zvěře tady žije. Poznáváme stopy srnek, zajíců, ale i bažantů.
Docela blízko, uprostřed řeky, vidíme dva kusy srnčí zvěře. Zastavujeme a sledujeme jejich pohyb. Vracejí se do lesa. Z leva se ukazuje zasněžený Rohatec a před námi ostrov Boretu. Míříme k ostrovu, zastavujeme a odpínáme lyže.
Vcházíme do nitra ostrova. “Tak tady jsme byli v létě na loďce. To jsme byli ještě klub Mladého Hlasatele. Byl s námi náš židovský kamarád Jirka Gläsner a byl šťasten. Na každý náš výlet se moc těšil,” vzpomínám. “Němci vymýšlejí, jak by Židům udělali život co nejhorší. Svádějí na ně všechno, i to, že je válka! Nesmějí jezdit na pramicích.” Jarka Mizera říkal jen to, o čem se debatovalo u nich doma. “Co myslíš Jarko, opečeme si tady na Boretu buřty?” navrhuji. “No, myslel jsem, že to uděláme až na Porťáku, ale proč ne. Tam vzadu měli dubanští kluci ohniště, podíváme se tam,” míří Jarka na to místo. “Je to asi tady,” odhrnujeme sníh. Sbíráme suché klestí, je toho tady dost.
Udělali jsme malou hraničku a dospod jsme dali jemné popínavé, suché rostliny z vrbových keřů. Hranička chytla okamžitě. Bylo bezvětří a kouř stoupal přímo vzhůru. Přidávali jsme silnější suché klacky. “Ten kouř bude vidět až do Duban, možná, že přijedou domorodci na bruslích.
Když přestal oheň kouřit, už jen plápolal. Počkali jsme, až zbylo jen žížnivé dřevo, napíchli jsme buřty na klacek a začali opékat. Otevřel jsem svůj ruksak a dal navrch rohlíky. Za chvíli byly první dva buřty opečeny a pustili jsme se do jídla. Byla to pochoutka. Hned jsme připravili dva zbývající buřty k opékání. Na žhnoucím popelu se dobře opekly. Posilněni, prohlédli jsme celý ostrov a vraceli jsme se k lyžím.
Míjíme Rohatec a objevují se první domky v Dubanech. V dálce vidíme několik bruslících. Když jsme přijeli blíže, viděli jsme, to jsou dubanští kluci. Měli odhrnutý sníh tak, aby mohli na takovém hřišti hrát hockey. Měli z lesa uříznuté zahnuté klacky jako hockeyky. Hráli s pukem. Byl to gumový kramflek z nějaké boty. Branky si udělali ze zapíchnutých klacků do nahrnutého sněhu. Byli tam jen čtyři kluci, a tak brankáře neměli. Všichni byli na šlajfkách na kličku a odstrkávali se od vintů.
Pokračujeme v jízdě. Je odpoledne a proti nám přijíždí skupinka kluků na bruslích. Nejede se jim v tom sněhu dobře, ale houževnatě se derou kupředu. Když přijeli blíže, poznávám dva spolužáky. Můj soused z naší uličky Franta Kohout a Pepík Hajný. Ostatní dva byli starší. “Odkud jedete? ptá se Franta Kohout. “Z Křesína, jeli jsme tam ráno vlakem,” odpovídám. “To jste dobrý, kluci, dobrej nápad,” odpovídají ti starší. “Vy už nemáte klub Mladého Hlasatele?” ptá se ten starší kluk. “No, už nejsme kompletní, Jirka Gläsner, náš židovský kamarád, se sám odhlásil, říkal, že nám nechce škodit,” odpovídám. “Chodím s ním do třídy, je to statečný kluk. Chudák, vůbec neví, co se děje, zabavili jim rádio. Aspoň, že můžou chodit do synagogy, tam se snad něco dozvědí,” rozumně mluví Jirkův spolužák. “Byl by šťasten, kdyby mohl jet s námi po řece,” končím debatu. “Tak ahoj, kluci,” loučíme se a pokračujeme v jízdě. Stromy jsou krásně ojíněné. Je to zimní pohádka. Vlevo míjíme Porťák. Vysoké břehy zleva ustupují a objevuje se zasněžený Hazmburk (obr. 4).


Obr. - Zasněžený Hazmburk.

Blížíme se k městskému parku. Na řece je stále více lidí, kluci a holky využívají poslední dny vánočních prázdnin. Rozhodujeme se, jestli pojedeme na zátoku. “Bylo by to dobré, aspoň uvidíme, kolik sněhu je tam odhrnuto k dobrému bruslení,” doporučuji. “Tak tam jedem, odtud to máme nejblíž domů,” souhlasí Jarka Mizera.
Vyjíždíme do ruchu zátokového bruslení. Jsou zde dvě odhrnuté plochy. Jedna velká, kterou udržuje paní Volfová. Ta je plná bruslících. Druhou si odhrnuli kluci a hrají tam hockey. Jedeme po pravé straně pod sochami svatých. Na druhé straně je pařeniště od kanálu z řeky. Tam nikdo nebruslí, je to nebezpečné. Jsme na vyvýšenině bývalého jezu a odpínáme si lyže. Naše výprava po zamrzlé a zasněžené řece šťastně končí.
S lyžemi na ramennou se vracíme domů. Protože je pátek zastavujeme se v papírnictví pana Nováka a kupujeme si nové číslo Mladého Hlasatele. Poslední v roce 1939.

Antonín Glanc
Pokračování příště.          

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice