Datum a časDnes je úterý, 21.11.2017SvátekSvátek má Albert
Přístupy1065598. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 28. část


Je prosinec a lidem nestačí minimální nákup na potravinové lístky. Objíždějí vesnice a shánějí obživu. Všichni mají na mysli vánoční svátky a berou vše, co by mohlo obohatit vánoční stůl. Přivážejí husy, kohouty, slepice, králíky, holoubata, smetanu, tlučené máslo a doma pečený chléb. Z okolních mlýnů se tajně převáží malá množství mouky na vánočky. Tento “černý obchod”, jak ho nazývají protektorátní úřady, byl stíhán a trestán. Lidé se na konci roku 1939 obávali toho nejhoršího.
Libochovičtí židé se snaží podporovat se navzájem. Ti nemohou jezdit po vesnicích a shánět obživu. Ale jsou i dobří lidé, kteří se s nimi dokážou rozdělit. V sobotu ráno jim dávají do výklenku před dveřmi do synagogy malé pytlíky s bramborami, jablky a jinými potravinami. Synagoga zatím hlídána nebyla a židovské bohoslužby se konaly každou sobotu dopoledne.
Můj židovský kamarád Jirka Gläsner přicházel k synagoze, jako vždy, se svými rodiči. Na rohu naší uličky se scházejí s židovskou rodinou obchodníka Sterna z náměstí. Jirka se ujímá, na cestě k synagoze, šestiletého Herberta Sterna.


Obr. 1 - Pan farář Malina byl poutavým vypravěčem na náboženství církve Československé.

V předvánočním čase chodíme my žáci, co jsme u Československé církve, na náboženství. Nazýváme ho “nábo”. Máme náboženskou učebnici “Seménka”. Pan farář Malina (obr.1) nám poutavě vypráví o Betlému o narození Jažíše. Rádi jeho náboženskou nauku posloucháme a díváme se v “Seménkách” na obrázky, které doplňují probíranou látku. Učíme se zpívat koledy. My, kluci a holky, se těšíme na Ježíška, co asi dostaneme pod stromeček. Pan farář Malina nás nabádá, jak pomoci těm, kteří nemají ani vánoční stromeček.


Obr. 2 - Pan katecheta Kodera vedl katolickou mládež.

Kluci a holky, co jsou u katolíků, mají také náboženské hodiny. Učí je tam katecheta Kodera (obr. 2). Učí se z “Veliké dějepravy biblické” (obr.3). Učivo je teď před Vánocemi vlastně stejné - narození Ježíše. I koledy, které se učí zpívat, jsou stejné. Ve třídě se o tom bavíme.


Obr. 3 - Vyučovalo se z Veliké dějepravy biblické.

Oproti minulým rokům se letos v pekárně nepeče tolik vánoček. Pečou se jen pro ty zákazníky, kteří si je objednali. Za to se jim odstříhávaly potravinové lístky na mouku. Stejně tak služky z bohatších domů přinášely vlastní vánočky k upečení jen zřídka. I hospody zely prázdnotou. Ani harmonikáři a flašinetáři nehráli jako dříve.
Pod kostelem prodávali rybáři ryby, nalovené sítí. Byl o ně velký zájem. Ryba na vánočním stole by měla být. Měli ale brzo vyprodáno.


Obr. 4 - Zápis ve skautské kronice z roku 1939.

V pátek 15. prosince 1939 všechny libochovické skauty zastihla zpráva, že zemela sestra Joža Pravencová (obr. 4).
V sobotu 16. prosince se shromáždily dívčí i chlapecké oddíly pod zámkem. Bratr Nýdr, vedoucí, promluvil smuteční řeč na památku zemřelé sestry. Skautky a skauti pak zazpívali “Zapadl den, slunka svit, vymizel z údolí, temen hor, odpočiň, každý kdos Boží tvor...”
S pozdravem: “Buď při-praven,” ukončil bratr Nýdr smuteční shromáždění.
Přišli všichni a když jsme se vyhrnuli na náměstí, ukázala se síla libochovického skautingu.
V našem domě, nahoře, v malém pokojíčku jsem strojil vánoční stromek. Od rána se topilo v kamnech na uhlí. V poledne už tam bylo hezky teplo. Ježíšek může přijít. Jarky Mizery jsem se nechtěl ptát, jestli vyjednal s mojí maminkou vytouženou radiovou lampu. Plánky na  zesilovač ke krystalce už jsem znal nazpaměť. Všechno se mi teď honilo v hlavě. Kolik voltů budu potřebovat na žhavení lampy? Ale vždyť ani nevím, jestli nějakou radiovou lampu dostanu.
Babička, dole v kuchyni, připravovala štědrovečerní večeři. Stejně jako o minulých Vánocích budeme večeřet společně s pekařskými dělníky. Do svých domovů, pokud vůbec nějaké měli, jezdili až ve sváteční dny.
Když už se stmívalo, někdo zvonil u dveří do uličky. Maminka šla otevřít. Asi zase nějaký opožděný zákazník. Jaké to ale bylo překvapení.
Přede dveřmi stojí Aksamit, před sebou velkou krabici s Betlémem, osvětleným třemi svíčkami. Betlém drží na starých kšandách, které má Aksamit přes ramena. Za mírného sněžení, začal hlasitě zpívat: “Narodil se Kristus pán, veselme se...”. Mamince ukápla slza.
Ke dveřím se přišli podívat i všichni pekaři, už oblečeni v tom, co nosili jen málokdy. Maminka Aksamitovi poděkovala a dává mu vánočku. Ten ji strčil do pytle, který měl na zádech. Pekaři se začali šacovat a každý mu dal korunu. Aksamit se uklání, děkuje a zpívá ještě: “Jak jsi krásné Jezulátko...”. Když zapěl: “Já ti nesu veselého, beránka ze stáda svého...”, ukazuje prstem na beránka ve svíčkami osvětleném Betlémě. Pak se rozloučil a ubíral se směrem do města. Aksamit, určitě i u jiných lidí, dokázal svým zjevem, ale i zpěvem, vzbudit vánoční atmosféru.
V naší velké kuchyni se schyluje ke štědrovečerní večeři. Všichni jsme už zasedli ke stolu. Pekaři ani moc nemluvili byla to opravdu sváteční nálada. Babička nalévala rybí polévku, řízek a bramborový salát. Pro pivo, již před večeří, šel se džbánkem mistr Eda Řeháček. Říkal, že v Unionce, u pana Folaufa, seděl jen jeden starý pán. “Edo, mohl jsi ho pozvat k nám, na večeři,” mínila maminka. “Ale, paní šéfová, teď už má Unionka přece zavřeno,” omlouval se Eda Řeháček.
Ke stolu zasedla i babička a maminka. Všichni se ztišili a asi minutu se rozjímalo, každý podle svého, vzpomínkami na ty, kteří už mezi námi nejsou, tichou modlitbou. Po večeři bylo ještě bílé kafe a slavnostní moučník naší babičky.
Já už jsem se na židli vrtěl, táhlo mě to nahoru k vánočnímu stromku. I pekaři pomalu vstávali. Měli před pekárnou malý vánoční stromek. Spěchali zapálit svíčky. Půjčili si od babičky malé skleničky, mají u stromku asi nějakou láhev.
I my už jsme odešli nahoru, k našemu vánočnímu stromku. Začal jsem zapalovat svíčky a viděl jsem pod stromečkem dárky a nemohl jsem se dočkat. Jak to asi dopadne?


Obr. 5 - Přiložený leták firmy Radio-Elektra.

Zašel jsem k oknu. Naše náměstíčko je jako vymetené. Stále mírně padá sníh. U kováře Fidlera byl vidět v prvním patře za oknem svíticí vánoční stromek. Jestlipak tam už byl Ježíšek? Co asi teď dělá můj židovský kamarád Jirka Gläsner. Svítí u nich doma chanukový svícen? Vzpomněl jsem si i na Aksamita. Dnes budou mít v jejich chudé rodině určitě hezký Štědrý večer.
Ze zadumání mě vyrušila maminka, když volala rodinu ke stromečku. “Tak, Ježíšek tady nechal nějaké dárky, tak tady je napsáno: babička, a podávala jí dárek. Přiskočil jsem a dal jim dárek mamince. Pak maminka volá moje jméno! Napětí vrcholilo. “Tak tahle krabička je tvoje. Snad se ti dárek bude líbit.” Popadl jsem krabičku a spěšně jsem ji otevíral.
Můj sen se splnil! V krabici byla pečlivě zabalená radiová lampa! K té byly přibaleny další součástky. Spodek pro radiovou lampu, několik odporů, zdířky a banánky. Ani jsem neslyšel, jak se mě ostatní ptají, co tomu říkám. Byl tam přibalen i tento leták (obr. 5). Samou radostí, s dárkem na klíně, vyčerpán, usínám. Čekají nás vánoční prázdniny a pak rok 1940. Co nám asi přinese?

Antonín Glanc
Pokračování příště.   
       

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice