Datum a časDnes je pondělí, 24.4.2017SvátekSvátek má Jiří
Přístupy847109. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 22. část


Dne 1. září 1939, dříve, než jsem šel do školy, připravila pro mě babička bandu na mléko. Pro mléko jsem chodil každý den. Malý krámeček s několika schody byl na konci naší uličky. Mléko tam prodávala paní Šturmová, z velké bandy čerstvě nadojeného mléka. Mléko z bandy nalévala půllitrovou odměrkou. Bral jsem jako obvykle dva litry a vracel se naší uličkou domů.
Z okna domu vlevo na mě mává pan Kadlec a volá: “Chlapče, zapněte si rádio, vypukla válka!” “Už běžím,” a přidal jsem do kroku. Když jsem zapínal rádio, bylo to asi dvě minuty před sedmou. Stačil jsem zaběhnout pro pekaře a do krámu.
Po německém vojenském marši hlasatel hlásí: “Dne 1. září 1939, ve čtyři hodiny a čtyřicet pět minut, německý křižník “Schleswig-Holstein” zahájil palbu na polský poloostrov Westerplatte. Vůdce Adolf Hitler prohlašuje, že je to začátek druhé světové války.”
“Tak vidíte, Adolf nedodržel slovo a napadl Polsko,” dodává ke zprávám z Radia Praha pekařský mistr Eda Řeháček.
“Nastanou nám zlé časy,” všichni se shodují a pekaři jdou pokračovat v práci. Babička mi nalévá voňavou kávu a přidává dva, ještě teplé, rohlíky. Snídám rychle a připravuji se do školy. Je pátek, začátek nového školního roku 1939/40. Dlouho asi ve škole nepobudeme, myslím si.
Cestou Koštickou ulicí jdu kolem koloniálu Justiny Zemanové. Na chodníku před krámem stojí několik lidí a mluví o válce v Polsku. Jdu rychleji, abych nepropásl mého židovského kamaráda Jirku Gläsnera. Zrovna vycházel ze vrat. Zdál se mi smutnější než obvykle. “Tak, už visí vyhláška o Židech z Okresního úřadu v Roudnici. Musím se připravit na všechno. Už to nepůjde, abych chodil do klubu Mladého Hlasatele...”. “Jirko, nezoufej, poradíme se, jak to udělat,” navrhuji. “Budou nás hlídat,” předvídá Jirka Gläsner.
Už jsme ve škole. Na dveřích naší třídy je nové označení: 3A. Tak už chodím do třetí třídy! Otevírám dveře. Vřava je tu veliká. Kluci i holky se překřikují a vypráví, co zažili o prázdninách. Přichází ke mně Karel Fidler, z chaloupky pod jezem. “Všechno o té válce vím od dědy. Pořád poslouchá krystalku a nic mu neunikne. Největší naší starostí je, připravit se na zimu, aby nebyl u nás hlad,” starostlivě přemýšlí Karel. “Půjdeme paběrovat brambory a sbírat jablka, z těch udělá ségra marmeládu. Z řípy - cukrovky budeme vařit sirup, dá se s tím sladit čaj. Když bude nějaká mouka, děláme vdolky. S tím sirupem je to pochoutka,” přivírá oči Karel Fidler.
“Karle, musíš přijít k nám. Maminka tě ráda uvidí a já ti ukážu moji krystalku.” “Tak jo,” souhlasí Karel. Ještě se scházím s kluky z naší skautské družiny. Franta Kohout má roztrženou nohu z fotbalu, ale nic si z toho nedělá.
Konečně zvoní. Nikdo nepřichází, a tak vyprávění o prázdninách pokračuje. Asi po čtvrt hodině přichází paní učitelka Housová. Vstáváme. “Tak, děti, snad jsme tady všichni. Chybí někdo? Nikdo. Jsem ráda, že vás budu učit už ve třetí třídě. Učebnice si budeme rozdělovat až v pondělí. Teď počkáme na pana řídícího Vyskočila, který k vám promluví pár slov.” Jen to dořekla a už vchází do naší třídy pan řídící Vyskočil a my vstáváme.
“Posaďte se, děti. Dnes, před vaším odchodem do školy, jste se asi dozvěděli, že v Polsku, tedy nedaleko od nás, začala válka. Němečtí vojáci, tanky, letectvo a loďstvo, ve velké přesile útočí na celou polskou zemi. Hlavní město Polska, Varšava, je bombardována německým letectvem. Zajímejte se o to, kde je spravedlnost. Poslouchejte své rodiče a pomáhejte jim. Dobře se učte, děti!” ukončil promluvu v naší třídě pan řídící Vyskočil. Po jeho odchodu bylo ticho, které přerušila paní učitelka Housová. “Tak, děti, pro dnešek je to všechno. V tichosti se rozejdeme a v pondělí na shledanou.”
“Karle, půjdeš tedy k nám?” “Půjdu rád, času máme dost.” Jdem Koštickou ulicí k našemu krámu. “Ahoj, mami, tohle je Karel Fidler z chaloupky pod jezem,” představuji Karla. “Karlíčku, jistě máš v žaludku prázdno, tady máš dva rohlíky a babička ti v kuchyni uvaří bílou kávu.”
Sedli jsme si ke stolu a babička, která měla kafe pořád na plotně, nalila velký kafáč a zalila mlékem. “Tak se do toho pusť, hochu, tady máš cukr.” “No, tohle jsem ještě nikdy neměl, křupavé rohlíky a sladkou, bílou kávu! To víte, žijeme tam v té chaloupce jako poustevníci. Ale jsme šťastni. Na zimu musíme mít hodně dřeva a bude teploučko!”
Vzal jsem Karla na verandu a ukázal jsem mu moji anténu na pekařském komíně a krystalku s detektorem a sluchátky. “No hraje to dobře, děda dává anténu mezi dva kolíky, úplně nízko nad strništěm. Ta tvoje je vysoká, a proto to tak silně hraje,” hodnotil Karel Fidler. “No, tak já tvé mamince poděkuji a půjdu,” rozhoduje se Karel.
Jdeme přes krám a Karel děkuje za kafe a rohlíky. “Pozdravuj dědečka a sestru a počkej, dám ti do pytlíku deset rohlíků. Kdybys viděl na Závodí naše, z Radovesic, že je pozdravujeme. “Za nás, za všechny, moc děkuji a už pospíchám domů,” loučí se Karel Fidler. Čeká ho dlouhá cesta přes most, kolem řeky až k jezu a pak kolem lesíka do chaloupky.
Odpoledne k nám přišel Jarka Mizera. Na verandě jsme uvažovali, jak dál s naším klubem Mladého Hlasatele. “Táta říkal, že teď, když je venku ta vyhláška o Židech, že nemáme s klubem nic podnikat, dokud se to neuklidní. Neprovokovat s vlajkou klubu. Uvidíme, jak se k Židům budou chovat libochovičtí občané.” “Zítra jde Jirka Gläsner s rodiči do židovské synagogy, uvidíme, jaké zprávy přinese. Pro mě je nejlepší zaskočit na kus řeči k panu Novákovi, židovskému obchodníku, naproti přes ulici. Tenhle Žid má pořád dobrou náladu a dovede poradit,” říkám Jarkovi Mizerovi. “Rozhodně je to dobrý nápad, ale postupně budou sledováni všichni ti, kdo se s Židy stýkají, je to beznadějná situace,” uvažuje Jarka Mizera. “Asi tady nic nevyřešíme. Navrhuji, jdeme si koupit Mladého Hlasatele!” “No, vidíš, málem jsem zapomněl, že je pátek,” ožil Jarka Mizera.
U knihkupce Antonína Nováka jsme se zeptali, jestli tam už byl náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “Zatím tu nebyl, vezměte mu to nové číslo,” doporučil pan Novák. Tak jsme učinili a šli jsme rovnou ke Gläsnerovům, do Koštické ulice. Jirka, který otevřel vrata, říkal, jak je ten německý správce víc a víc straší. Ani nemůžeme, po našem, prožívat Šábes. Zítra, po bohoslužbě v synagoze, se s vámi chci sejít. Nejlépe v parku. Bude to důležité! Tak v deset u řeky,” rozloučil se s námi náš židovský kamarád Jirka Gläsner.
Židé po bohoslužbě v synagoze nevycházeli ven, ale debatovali na dvorku před synagogou. Věděli, proč to dělají. Pak se jednotlivě rozcházejí domů.
Čekali jsme na našeho židovského kamaráda na lavičce u řeky. Přichází a přisedá si. “Nemám žádné dobré zprávy. Chci vám říci, o čem se hlavně mluvilo po bohoslužbě. Židé nesmí ohrožovat své nežidovské spoluobčany. Jakýkoliv styk s Židy, třeba na ulici, bude sledován a s nežidy bude pak zacházeno jako s Židy. Do našeho klubu Mladého Hlasatele už nebudu docházet a tak vás všechny nebudu ohrožovat. Ani nevíte, jak mě to mrzí,” smutně prohlašuje náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “Ale Jirko, jak víš, na to, aby klub existoval, musí být čtyři členové!” namítám. “Musíte vzít místo mě někoho jiného!” rozhodně se k tomu staví Jirka Gläsner. “Tak, to vůbec nepřichází v úvahu, klub bude dál existovat ve stejném složení!” rozhoduje Jarka Mizera. “Hoši, moc mě to těší, ale do klubu chodit nebudu. Nikdy nezapomenu na ty krásné chvíle, které jsme společně prožili. Vidět se budeme snad ve škole, než nám i tu školu zatrhnou. Nic se nestane, když škola přijde o dva židovské žáky. Herbert Stern (1933) mně říkal, že u nich, v obchodě, dělali velkou prohlídku, nikdo neví, co hledají,” vypráví náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “Ale už je tam nápis: ŽIDOVSKÝ OBCHOD - ZDE NENAKUPUJTE.”
Pomalu končíme tuto smutnou schůzku klubu. “Hoši, já půjdu teď sám domů, nechoďte se mnou,” rozhoduje se Jirka Gläsner. Nestačili jsme ani nic namítat, hned vyrazil nejkratším směrem domů.
Odpoledne jsem na verandě pročítal nové číslo Mladého Hlasatele. Přitom jsem poslouchal krystalku. Ve zprávách se objevilo, že Polákům vpadl do zad Sovětský svaz, na základě srpnové smlouvy Hitlera se Stalinem. Hlavní město Varšava je leteckým bombardováním zcela zničeno.
V neděli ráno jsem zaběhl naproti do židovského obchodu střižním zbožím, k panu Otokaru Novákovi. Vyprávěl jsem mu o našem klubu Mladého Hlasatele, kde je členem i náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “Rozhodl se, že už mezi nás nebude chodit, aby nám neuškodil,” končím vyprávění.
“Víš, chlapče, je úmluva mezi námi Židy, že nebudeme ztěžovat život našim nežidovským spoluobčanům. V té protižidovské vyhlášce je napsáno, že s těmi, kteří se budou zastávat Židů, se bude jednat a zacházet jako s Židy. To si my Židé nemůžeme vzít na svědomí, to mi věř chlapče.” Na tato slova Žida Nováka, dobrého přítele naší rodiny, se nedalo nic namítat. “To je všecko, pozdravuj ode mne maminku a všechny pekaře, měj se dobře, hochu.” Vyprovázel mě ke dveřím židovského krámu pan Otokar Novák.
Končí neděle 3. září 1939. Anglie vyhlásila Německu válku ...

Pokračování příště.          

Antonín Glanc  

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice