Datum a časDnes je neděle, 24.9.2017SvátekSvátek má Jaromír
Přístupy1007661. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Jak se kopalo uhlí na Libochovicku

Tak jako Kalifornie a Aljaška měly svoji zlatou horečku, tak také Libochovicko si prodělalo svojí těžební horečku, a to sice ne přímo zlatou, ale na „černém zlatě“, horečku uhelnou. Že Podkrušnohoří a okolí Kladna je uhelnou pánví, to víme všichni, ale kam až skutečně sahá, to vědí jen odborníci a bývalí „štajgrové“ z okolí Libochovic. Hnědé uhlí, jak všichni víme ze školních lavic, se vytvořilo z třetihorních pralesů, které pohřbila vrstva usazenin, bahna a posléze velké části jsou pohřbeny v hlubinách, překryty na věčnost sopečnými horninami.
Tak je tedy pravdou, nebo jen žertem, že se uhlí na Libochovicku těžilo? Což o to, uhelné sloje malých výtěžností lze nalézt i na mnoha jiných místech severních Čech, třeba na Lounsku, Litoměřicku a Mělnicku a jinde, avšak tyto malé sloje se ale prozatím, nebo vůbec pro těžbu nehodily a nehodí. Především z ekonomických důvodů, a to hlavně pro vysoké provozní náklady. Tyto drobné izolované pánvičky vznikaly v obdobích se zvýšenou sedimentační činností i v předhůří Českého středohoří. Silný rozvoj vegetace za příhodných klimatických podmínek byl předpokladem pro pozdější vznik uhelných slojí. (Uhlí se těžilo např. u Verneřic, Horních Zálezel, Byňova, Chlumu, Merboltic, Lbína. Dva doly u Verneřic byly v provozu ještě po první světové válce.) Že se uhlí nepoužívalo jen k topení a kovářské práci, lze doložit z dokumentů alchymistické dílny v Budyňském zámku. Uhlí, sice jen dřevěné, také sloužilo i k výrobě střelného prachu, jak lze doložit záznamy z kronik. Například z nedalekého Roudníčku, kde již za časů pánů Zajíců byla zřízena „prachovna“ (prachárna) na výrobu střelného prachu ze síry, sanytru a dřevěného uhlí,  který pak byl ukládán do rohové věže budyňského hradu, což jak víme byla záležitost pro tuto věž osudná. Prachovna stávala v Roudníčku v místech, kde stál domek čp.19. Ale to jsme jenom odbočili od těžby uhlí. Kroniky a zápisy vědí své. Kupříkladu si můžeme povšimnout, že v zápisu gruntovní knihy ze Strádonic stojí mimo jiné, že: „Rozália a Matěj Hotový následovní vejminěk každoročně ve dvou lhůtách řádně a bez odporu odváděti, totiž: 10 čtvrtcí žita,1 roční prokrmený prase, 24 liber másla, 12 liber sejra“ atd. různé jiné potraviny a teď si všimněme: „10 kýblů uhlí“. Tato zmínka o uhlí dokladuje, že již v roce 1817 se ve Stradonicích kopalo uhlí minimálně od konce 18. století. Další zmínka je v Budyňské kronice z roku 1857: „Roku1857 kutal šenkýř Jan Smola na uhlí, ale pro nával vody musel práce zanechat“ (tato poznámka však, jak později zjistíme, není tak přesná, jedná se o sloučení dvou nalezišť).



Tato zmínka sice sama o sobě nic neznamená, pokud by ji nepodpořil výslech pamětníků dobývání uhlí na pozemcích obce Kostelec a Brníkov. Tento protokol o výslechu sepsal 18. března v roce 1890 Arnošt Koubek spolu se zástupcem městské rady p.Čermákem. U výslechu tenkrát byli pánové Matěj Vlček, gruntovník z čp.18 a 65 z Brníkova, a Josef Král z Kostelce čp.25, který byl zaměstnán jako postilión na poště v Libochovicích. Tento pan Král vypověděl, že když mu bylo 20 let (to bylo právě v roce 1857, protože se narodil v roce 1837), začal kostelecký šenkýř Jan Smola dobývat uhlí na pozemcích obce Kostelec, a to na tehdejším parcelním čísle 398. Celou akci pan šenkýř vedl za pomoci svých synů a čeledníků. Když dosáhl hloubky asi 4 sáhů (8 metrů), narazil na uhelnou žílu v sile 6 coulů (zhruba 15 až 20 cm). Chodila se na toto dílo dívat celá obec, takže lze říci, že si pan Král nevymýšlel. Nakutané uhlí pán šenkýř prodával a rozdával sousedům, takže se nakonec nemohlo potvrdit, v jakém skutečném množství tito „havíři“ uhlí narubali.
Protože neměli na výdřevu, nekopali do hloubky, ale proti kopci, a když se žíla nerozšiřovala, na svém kutišti přestali pracovat a díru zaházeli. Uhlí prý dosahovalo kvalit černého uhlí z Kladna. Poté pan Smola začal skupovat ostatní pozemky, bohužel však zemřel a jeho synové již na další těžbu ani nepomysleli.
Pan Matěj Vlček vypověděl, že v obci Brníkov se od roku 1833 dobývalo uhlí celkem asi čtyřikrát. A to hlavně na parcelním čísle 900. Došlo se až do hloubky 10 sáhů (18 metrů), kde se dobývalo uhlí podobné kladenskému. Žíla byla v průměru silná sice jen 15 centimetrů, ale prý vydatná plošně. Tady se pamětník na jméno havíře nepamatuje, ale prý jich bylo více. Později celé dílo zatopila voda a s kutáním se přestalo.
Jako další je třeba podrobněji připomenou kutání uhlí na Strádonicku. Celou situaci popsal již výborně p. Jaromír Tlustý v internetové podobě Lounského věstníku REGIZ č.3 / 1996. Uhlí se těžilo v Débeřském údolí, o čemž se částečně doposud sami můžeme přesvědčit. Těžba začala přibližně po roce 1873 po prozkoumání výtěžnosti horním radou z Prahy. Byly zde tři štoly (Josef, Jan a Václav). Celkem se zde vytěžilo asi 60 strychů (asi 57 tisíc litrů). Jak sděluje p.Tlustý: Po tomto úspěchu následovala zkouška, která měla dokázat kvalitu uhlí. Dobová zpráva říká: při zkoušce hořelo sic toto uhlí, ale žáru nevydávalo. Když o tomto pokusu podával správce páteckého panství Schnirch zprávu na Strahov, napsal: "...uvařilo se maso vepřové a uzenice dosti brzy". S těžbou se přestalo pro špatnou kvalitu uhlí také velice brzy a to zřejmě již v roce 1887.
Libochovic se rovněž dotkla uhelná horečka. Ustanovil se Spolek pro vyhledávání kamenného uhlí a dne 18. dubna 1839 byla sloužena děkovná mše sv. s následující hostinou za objevení černého uhlí u Poplz. Později se ukázalo, jak sděluje p. Glanc ve svém článku „Kratochvilná vypravování našich předků o událostech ve městě Libochovicích a okolí“ v LN, že celá záležitost byla pouhým vtipem, prý tam kdosi uhlí vysypal. Jak ale je uvedeno výše, ve světle nalezeného protokolu o výslechu, je možno také konstatovat, „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Faktem je, že tato těžba asi nebyla na důl, ale výsměchy, které později sklidili občané zkoušející své štěstí u Poplz, možná nebyly na místě.
Takže libochovičáci, nakupte si krumpáče, kolečka a lopaty a hajdy do poplzských strání řešit stále stoupající ceny energii. Každopádně vám můžu zaručit, že se určitě při hledání uhelné žíly řádně zahřejete.          

ČeTo


 

Komentáře