Datum a časDnes je pondělí, 24.4.2017SvátekSvátek má Jiří
Přístupy847110. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Vzpomínka na mého židovského kamaráda

17. část

Na předprázdninové schůzce našeho klubu Mladého Hlasatele jsme se sešli u Mizerů na půdě. Rozhodli jsme se, že ještě před vysvědčením, koncem června 1939, půjdeme na výlet. Padlo mnoho návrhů, třeba cesta vlakem do Loun. Náš židovský kamarád Jirka Gläsner navrhl, abychom šli na vrch Planík. Jarka Mizera seběhl dolů a přinesl mapu Klubu českých turistů. Vrch Planík jsme našli. Je to celkem malý vršek u obce Sedlec, jen kousek na sever od Hazmburku. (Obr. 1) “No, to by šlo, ale musíme vyjít z Libochovic už před polednem. Nejkratší to bude po červené značce. Je to cesta, která vede od hřbitova pod Hazmburk, ten obejdeme zprava a pak nějakou polní cestou přímo k Planíku,” navrhuje Jirka Gläsner. Dodávám, že jedna družina libochovických skautů na Planíku už byla. Vrch se také nazývá “Slídovec”, že prý se tam nachází slída. “Tak já vezmu na ten výlet malé kladívko od pana Kubra z dílny,” přidává se Jarka Mizera.
“Tak tedy příští neděli v deset v naší uličce. Každý si vezměte svačinu a vodu do čutor, budeme vařit čaj,” připomínám. “V pátek si nezapomeňte koupit Mladého Hlasatele,” při rozchodu radí náš židovský kamarád Jirka Gläsner.
V neděli v deset jsme připraveni k odchodu z naší uličky. Každý máme chlebník a čutoru. Kotlík nesu já. Jarka Mizera přinesl vlajku klubu a předal ji Vítkovi Vacinovi. Přinesl také kladívko, jak říká “na geologický průzkum Planíku”.
Vyrazili jsme po pravé straně náměstíčka, kolem kovárny. Zahlédl nás můj spolužák Honza Ubelaker, otevřel okno v prvním poschodí přízemní cukrárny pana Dvořáka a volá na nás: “Ahoj kluci, kam jdete, snad ne na Hazmburk?” “Jdeme ještě dál na sever, to se dozvíš,” odpovídám. “Že se vám chce, v tom vedru,” končí řečnické vystoupení Honza Ubelaker. “Zavři si okno, ať nenastydneš,” za pochodu odpovídá Jarka Mizera.


Obr.1 - Trasa výletu z Libochovic na Planík.

Vidíme kluky Volavkovic, jak vytahují dvoukolák s barvami a štaflemi. Jejich tatínek je malíř pokojů, asi někam pojede. “Ahoj, kluci,” zdraví nás, “máte pěknou vlajku, jdete daleko?” “Na takový vršek severně od Hazmburku,” odpovídá Vítek Vacina. “Aha, to by mohl být Slídovec, žo je?” “No, taky se tak nazývá.” “Jsou tam zajímavé kameny, prorostlé nějakými krystaly,” říká Ferda Volavka. “Právě to chceme prozkoumat, uvidíme.” “Váš tatínek dělá i v neděli?” ptám se kluků Volavkovic. “Dělá pro lidi, co jsou přes týden v práci,” oba vysvětlují. “Tak ahoj, kluci,” loučíme se všichni z našeho klubu.
Odcházíme k železniční trati. “Tohle je ale pěkný dům. Vanové a parní lázně pana doktora Antonína Čermáka. Přečtěte si ten nápis na věžičce: Tento dům do ochrany Boží dáme, u zastávky ho nazýváme. Před domem stojí pryčka, do ní zapřažené dva koně. Kočí na šejtroku asi čeká na pana doktora, jezdí takto za nemocnými.
Stoupáme ke hřbitovu, nalevo “Raják”, místo bitev libochovických kluků. Už je vidět Hazmburk. “Kam jdete, kluci?” volá někdo ze hřbitova. Už ho vidíme, je to Jirka Král, je se mnou ve skautské družině, kterou vede Žamil Laube. “Ahoj, Jirko, jdeme na Planík,” volám na něj. Jirka Král pomáhá tatínkovi, který je kameník. Dělá náhrobky a různé desky. “Pak mně to budete vyprávět, co jste tam viděli, šťastnou cestu,” volá ze hřbitova Jirka Král.
Ze silnice vstupujeme na hazmburskou cestu, která vede mezi poli až ke Klapskému potoku. Na lávce přes potok chvíli odpočíváme. V dáli, proti proudu potoka, vidíme mlýn pana Kužely. Peče tam i chleba.
Stoupáme cestou kolem hazmburského podhradí. Zprava jsou ovocné sady. “Hoši, snad nejdete na moje třešně?” volá ze sadu nějaký člověk, asi hlídač. “Ale kdepak, jdeme na výlet,” volá na něj Jarka Mizera. “Tak počkejte, hoši,” odpovídá přívětivě muž a přichází k nám. “Chodí sem různí kluci a kradou třešně a lámou větve, musím to tady hlídat, mám dole v sadu boudu. Moje jméno je Jiří Jirásek ze Slatiny,” představuje se majitel sadu. “Ale, pane Jirásek, vaše rodina k nám chodí do krámu, k firmě Glanc a spol., nakupovat.” To je pravda a bereme z pekárny samožitné tříkilové chleby.” Ostatní hoši se také představili. “Všechny vaše otce znám a tvoji maminku taky. Tak, hoši, pojďte se mnou, ukážu vám třešňový strom plný chrupek, budou vám určitě chutnat.” “To se nenecháme pobízet, pane Jirásek, jdeme se na ty třešně podívat,” za všechny odpovídá náš židovský kamarád Jirka Gläsner.
Stojíme pod nádherným zdravým stromem, plným velkých, úplně zralých chrupek. “Tady pod Hazmburkem je dobré klima pro pěstování meruněk, broskví a dalšího ovoce. Hazmburkové tady měli vinice, z toho ale nic nezbylo. Já studuji mělnickou vinařskou školu, mám chuť tady ty vinice obnovit. Ale kdo ví, co nás čeká. Ale hoši, otevřete si ty chlebníky, na tu vaši cestu se vám budou chrupky hodit,” vybízí pan Jirásek. Dává ke stromu opatrně žebřík a češe krásné třešně do košíku. Plný košík nám rozdělil do čtyř našich chlebníků. Poděkovali jsme panu Jiráskovi, pozvali jsme ho do Libochovic a rozloučili jsme se.
Pokračovali jsme v cestě do vrchu. Na rozcestí pod Hazmburkem volili jsme cestu, která klesala na Podhoru. Statek Podhora je dobře udržovaný dvůr, který vede pan Holub. Je vidět mnoho dobytka v chlévech a ve výbězích. Před stodolami jsou různé hospodářské stroje. Obcházíme dvůr horem a pak sestupujeme k polní cestě vedoucí na sever. V dálce je vidět zalesněný malý kopec, to by měl být cíl naší cesty, Planík.
Stojíme na strmém srázu a naskýtá se nám krásný pohled na dno kaňonu, pokryté zeleným trávníkem s velkými balvany.


Obr.2 - Ze skautské kroniky r. 1939.

 “Tady by se to líbilo i Rychlým šípům, sdílí nadšení nás všech náš židovský kamarád Jirka Gläsner. Nacházíme stezku vedoucí na dno hlubokého kaňonu. “Provazové lano by tu bylo dobré,” soudí Vítek Vacina.
Všechno dobře dopadlo, jsme dole. “Vypadá to, že to byla sopka,” zkoumá okolí Jarka Mizera. “Teď přivalíme dva kameny a uděláme ohniště pro kotlík,” navrhuji. Jdeme pro suché dříví, je ho tady dost. Ohniště bylo upraveno a kotlík mezi kameny byl naplněn vodou z čutor.
Oheň rychle chytil. Přivalujeme další kameny na sezení kolem ohně. Vlajku zapichujeme bodcem do země, dále od ohně.
Do vroucí vody sypu čaj, pěkně to voní. Odstavuji kotlík s čajem a nalévám každému do plecháčů. Z chlebníků vyndaváme svačiny, kdo chce, může si čaj osladit. Je to pochoutka. Třešně v chlebnících si necháváme na zpáteční cestu.
“No a teď začneme s “geologickým průzkumem”. Jarka Mizera připravuje kladívko. “Nejdříve vyjmeme nějaký menší kámen ze skály kaňonu.” Kladívkem uvolňuje pár kamenů. Přinášíme je k velkému ležícímu kameni, který bude sloužit jako tvrdá podložka k rozbíjení kamenů.
První kámen se podařilo rozpůlit, nic uvnitř nebylo. “Vezmeme některé menší, co leží kolem nás,” navrhuje Vítek Vacina. To bylo úspěšné! Obě půlky kamene jsou prorostlé krásnými bílými krystaly. “K tomu muselo docházet při vysokých teplotách, asi při sopečné činnosti,” míní Vítek Vacina.
Podobné útvary prorostlých krystalů jsme nalezli i v dalších kamenech. “Ty nejpěknější vezmeme do školních sbírek,” navrhuje náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “To je dobrý nápad,” usuzujeme všichni.
Obcházíme kaňon a nacházíme další kameny. V jednom z nich byla silná krystalická žíla prorostlá v celé délce kamene. Všichni souhlasíme, že ten je nejlepší. Zabalíme ho do našich utěrek, aby se vnitřek nepoškodil.
Pomalu končíme obhlídku. “Zpátky půjdeme z druhé strany Hazmburku. Jsou tam stále vidět důsledky katastrofálních sesuvů půdy,” navrhuje Jarka Mizera. “Časově to bude asi stejné, budeme v Libochovicích asi kolem páté hodiny,” odhaduji.
Zbytky vody uléváme ohniště a loučíme se s krásným prostředím Planíku. Na konci polní cesty odbočujeme doprava, na cestu pod Hazmburským lesíkem. “Tady se podle “Hazmburské saně” scházel Věslav z Košťálova s Lucií z Hazmburka,” připomínám. Už vidíme vesnici Klapý. Před námi jsou mohutné valy. Pod nimi je zavaleno mnoho domků, kde lidé dříve bydleli. “Je zajímavé, že ke katastrofám došlo o Velikonocích. Na Velký pátek se přece otvírají skály,” připomíná náš židovský kamarád Jirka Gläsner.
Míjíme “drtič”, kde se vyrábí různé velikosti kamenů z hazmburského čediče, většinou na dláždění a úpravy silnic. Cesta vede pod “Podhradím” a pak vpravo, pokračuje do Libochovic. Vedle cesty, vlevo, nacházíme mnoho lesních jahod, a tak je ochutnáváme. Jsou slaďoučké a ani se nám nechce opustit tuto nabídku přírody.


Obr.3 - Ze skautské kroniky r. 1939.

“Tak Jirko, co ten německý správce ve vašem domě?” ptám se. “Ale ani nemluv, je strašně důležitý, ale moc tomu tatínkovu obchodu nerozumí. Tím je nebezpečnější, ale jiné už to nebude. Straší nás tím nejhorším, jako je to s židy v Německu. Připojuji se zprávami z Libochovického skautingu.
“Měli jsme schůzi všech skautských oddílů. Vedoucí, bratr Nýdr, nám sdělil, že skautský tajemník pro Slovensko byl zastřelen na pražské ulici. Když se Slovensko od nás odtrhlo, skauting tam byl zrušen. Nad českým skautingem se stahují mraky.” (Obr. 2)
“Hodně se mluví o Oldovi Hedánkovi, ze skautingu, který spadl ze skály, co o tom víš?” ptá se Jarka Mizera. “Je to tak.” Podrobně vypravuji ten příběh. (Obr. 3) Přecházíme Klapský potok a jsme na hazmburské cestě vedoucí ke hřbitovu. Nesu vlajku klubu. Slyšíme houkat vlak. Jede “pětka” z Loun. U kolejí jsme zrovna, když vlak dojíždí na zastávku.
Z vlaku vystupuje Šandor Kudláček a celá parta trampů a skautů. Zdravíme je. “Jedeme z Bilíchova, připravujeme tábořiště na letní skautský tábor,” volá na nás Šandor. “Tábor na Bilíchově bude v polovině července a je pro starší skauty, tedy ne pro vlčata, kam patřím i já. Po nich tam pojede dívčí oddíl,” dodávám na vysvětlenou.
Ještě jsme si toho chtěli mnoho říci, ale už jsme v naší uličce. Předávám vlajku Jarkovi Mizerovi a všichni se těšíme na příští schůzku našeho klubu Mladého Hlasatele.

Pokračování příště.          
Antonín Glanc

Komentáře