Datum a časDnes je pondělí, 24.4.2017SvátekSvátek má Jiří
Přístupy847113. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Místní názvy a Libochovice

část 8.

Kožešnická, Nerudova, Koželužská
- (Obrázek č.1) K těmto uličkám patří ještě ulice Studniční, Rybářská (obě byly již zmíněny) a Farní. Všechny tyto ulice jsou v bývalé Židovské čtvrti. Podrobný popis najdete v publikaci „Libochovičtí židé v minulosti a současné památky na ně“ od Jakuba Václava Zentnera z roku 2008, která je v prodeji v městské knihovně Libochovice za 60 Kč. Farní ulička již neexistuje, je to krátká spojnice od čp.90, 273 až k čp.131. Původ názvu je zcela jasný, souvisí s budovou fary. Kožešnická, Koželužská, názvy podle řemeslných dílen a profesního zaměření obyvatel. Obě ulice měly stejný název jako dnes již v roce 1876 a lze konstatovat, že to jsou nejstarší jména ulic, u kterých nedošlo nikdy k přejmenování. Pouze ulice Nerudova získala svůj název při prvním přejmenování ulic v roce 1920, původní název Josefská. Název Nerudova zapadá do konceptu pojmenovávání ulic po českých velikánech z oblasti umění. Josefská, zřejmě po nějakém významném obyvateli jménem Josef, protože těžko lze v židovské čtvrti předpokládat pojmenování po sv. Josefu.


Obr. č.1

Purkyňova - (Obrázek č.2 a 3) Původní název vznikl podle směru ulice, směřovala z náměstí ke kostelu, proto původní název zněl Kostelní ulice. Jedná se vcelku o krátkou ulici v nejstarší zástavbě města. Její dnešní vzhled vznikl při stavbě nového mostu, podél kostela došlo k jejímu narovnání na úkor bývalého hřbitova u kostela a i k její výškové změně z důvodu nájezdu na nový most. V roce 1920 dostává tato ulice nový název, Štefánikova. (Generál PhDr. Milan Rastislav Štefánik - 21. července 1880 Košariská - 4. května 1919 Ivanka pri Dunaji - byl slovenský politik, generál francouzské armády a také astronom.


Obr. č.2


Obr. č.3

V letech 1913-1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumunsku, Rusku, Itálii a v roce 1918 protisovětskou intervenci na Sibiři. Byl členem Národní rady v Paříži a prvním československým ministrem národní obrany. Je spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké katastrofě při návratu do vlasti.) V době druhé světové války nesla název Sadová (Štefánik nešel použít), snad na návaznost na městský park, až v roce 1948 došlo k přejmenování na Purkyňova, a to z toho důvodu, aby se původní Purkyňova třída (viz výše) mohla přejmenovat na ulici Dr. Vacka. (Musela to býti tato ulice, protože zde byl jeho rodný dům - 11.9.1877 - a dále se jednalo o významnou komunikaci.)
Ulice byla jednak hlavní komunikací města při cestách směrem k jihu a hlavně navazovala na most přes řeku. Jinak stejně jako ulice Dr.Vacka byla obestavěna měšťanskými domy, které v přízemí měly obchody nebo živnosti. Výjimkou bylo čp.18, původně obecná škola, kde změna nastala až po změně vlastníka, kdy od roku 1893 zde začal provozovat svoji krejčovskou živnost Václav Kopta. Za zmínku stojí čp. 11, postavený v roce 1646 Petrem Šinovským. V roce 1861 tu bydlel "miláček hasičů" Jan Vrabčík, v té době druhý radní. Do roku 1925 tu byla restaurace, potom Občanská záložna, která zde fungovala do roku 1948 (tu založil P. Josef Ehl v roce 1862). Restaurace vystřídala několik názvů (tu první měly sestry Sivajsovy, v 90. letech 19.století tu byla restaurace Maxim, v dnešní době U kostela, nyní Zlatý zajíc. Další dům z roku 1651, čp.20, jinak nazývaný dům Maříkovský má také kus své historie. Tento dům od roku 1878 patřil rodině Ledererů a od roku 1932 manželům Hugo a Emilii Ledererovým. Byl zde obchod se střižním zbožím. V levé části také prodávali nábytek a klavíry. Sem také chodila hrát jako upoutávku na prodej pian budoucí profesorka Marie Knotková. V roce 1934 zde byl zřízen obchod Baťa. Manžele Ledererovi měli čtyři děti a po roce 1938 byla celá rodina deportována do koncentráku, vrátila se pouze dcera Elza. Z jiných obchodů lze jmenovat například cukrárnu - Šrámková Božena, čp. 244, železářství - Kotrč Ladislav, čp.13, střižní zboží - Plíva Josef, čp.20, obuvník - Kotmel Josef, čp.18.
Kerkovo nábřeží - (Obrázek č.4 a 5) Původně pouze nábřeží, název je odvozen od polohy místa, protože cesta okolo zdi kostela skutečně tvořila část nábřeží starého toku řeky. Také toto pojmenování patřilo k rohu domu čp.273, dále to byla Farní ulička. V roce 1920 dostává nábřeží přívlastek Kerkovo, a to v celé délce od kostela až k čp.312, a zůstává tak až do roku 1961, kdy začal zřejmě děkan Kerka vadit vedení města. (Kerka Karel, děkan, 3.června 1814 v Šopce, + 7. ledna 1894 v Libochovicích. Byl nejmladší dítě vrchnostenského lobkovického listovního. V útlém mládí se dostal na faru v Čelákovicích k děkanu Janu Paulidesovi. Byl poslán na studia do Prahy, kde s výborným prospěchem vystudoval u piaristů gymnasium. Pak nastoupil r.1833 do semináře v Litoměřicích, kde 3.8.1837 vysvěcen a ustanoven kaplanem v Třebenicích. V roce 1847 povolán za vicerektora litoměřického semináře. V roce 1865 se stal farářem a děkanem v Tušimicích u Kadaně, za tři roky pak 29.10.1868 confirmován co nový děkan v Libochovicích.) Od roku 1961 je tu tedy nový název, Nábřežní ulice, dnes již opět Kerkovo nábřeží. Kdy přesně k vrácení původního názvu došlo, se mi nepodařilo zjistit. Ze zajímavých domů lze jmenovat čp. 94, který postavil na zakoupeném pozemku Josef Delavos (domek byl potom znám pod názvem Chalupa Moudrých), tento dům se v roce 1874 dělí na základě dědictví na čp.94 a 255. Jistě si vzpomenete, že v tomto domku bydlel snad poslední majitel koňského potahu p.Pachman.


Obr. č.4


Obr. č.5

Další dům se svojí historii bylo čp. 170 z roku 1834, to se také v roce 1850 dělí na čp.170 a 273. Čp. 273 je zajímavější svojí historii, v roce 1935 jej kupuje p. Antonín Zíma a za záhadných okolností jej prodává v roce 1936 Aloisi Domnosilovi, který na toto čp. získává koncesi na hospodskou činnost, kterou právě A. Zíma nemohl u města získat, proč to nevím. (Obrázek č.6) Koncese se vztahovala na podávání pokrmů, výčep vína pravého a ovocného, lihových nápojů a jiných teplých nápojů a hlavně na hraní hazardních her. Tuto vinárnu s názvem „Vinárna Lucerna“ provozoval na koncesi A. Domnosila právě Zíma a byla to prý vinárna pověstná svými povětrnými děvčaty. V roce 1940, kdy se jeho syn Oldřich orientuje na spolupráci s Němci (viz články v LN), získává koncesi A. Domnosila, který čp.273 prodává paní Marii Váňové z Prahy, která se snaží původní koncesi obnovit, avšak marně, rada města nesouhlasila. Takže v tomto čp. vzniká místo vinárny od roku 1942 Textil a bazar Olympie ve vlastnictví, nebo vlastně podílnictví dam Váňová, Vaněčková, Melková, který, jak se zdá, končil svoji činnost až v roce 1950? Oldřich Zíma svoji koncesi přenáší do čp. 162 ve Vrchlického ulici a stává se konfidentem gestapa. Z dalších živností lze jmenovat p. Šturmovou z čp. 97 s prodejem mléka, koláře Karla Neumana v čp. 96, dlaždiče Václava a Františka Veinrtovi z čp. 100, klempířství p. Neumana v čp. 91. Nelze opomenout také dům čp. 93 (s původním názvem Dům Anny Maurové), který byl zařazen mezi seznam památkově chráněných objektů. (V osmdesátých letech již ne, pravděpodobně majitel p.Jeřábek měl možnost přes všemocnou stranu zařídit vše  byl tehdy ředitelem cihelny). První záznam je z roku 1594, kdy jej kupuje od své matky Šimon Blažkovič. Ovšem po celkové rekonstrukci, nešetrně provedené jedním z posledních majitelů L. Jeřábkem, ztrácí svůj historický vzhled. Je třeba na druhou stranu však podotknout, že jeho zásluhou, v souvislosti s výstavbou nové cihelny, byla zahájena stavba kanalizace v západní části města a na Kerkově nábřeží. Tato stavba kanalizace je ukončena v červnu 1972 a postupně se budují domovní přípojky.


Obr. č.6


Pokračování příště.                   
Tomáš Černý

Komentáře