Datum a časDnes je čtvrtek, 27.7.2017SvátekSvátek má Věroslav
Přístupy944193. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Vzpomínky na mého židovského kamaráda - 14. část


15.3.1939 večer bylo v naší velké kuchyni rušno. Byli tam všichni pekaři a naše rodina. Babička, přes velký smutek, který celý den prožívala, myslela na večer a napekla buchty. Uvařila žitné kafe s cigorkou a trochou zrnkové kávy a mléka. Přišel i pan Kadlec z naší uličky. Protože poslouchal celý den svoje vlastní radio, věděl o všem, co se v Čechách stalo.
Každou chvíli přicházely z radia nové zprávy, které oznamovaly, že zítra se odehraje na Pražském hradě něco důležitého. To se stále opakovalo. “Nemůžeme čekat nic dobrého, už jsme vlastně v Německu. Zítra nechte radio zapnuté celý den,” zakončil naše večerní sezení pan Kadlec.
Šel jsem spát s rozhodnutím, že zítra určitě půjdu do školy.
Maminka mě musela vzbudit. Rychle jsem se nasnídal a vyrazil jsem Koštickou ulicí do školy. Moc dětí nechodilo. U sokolovny jsem slyšel bouchnout vrata u Gläsnerů. Byl to můj židovský kamarád Jirka. Pomalu přišel ke mně. Pozdravili jsme se a mlčky jsme pokračovali v cestě do školy. “Podívej, dnes se vlastně dovíme, jak to s námi židy bude,” přerušil tichou chůzi Jirka Gläsner. “Jirko, teď musíme držet v našem klubu Mladého Hlasatele pevně pohromadě!” “Já vím. V sobotu se v naší synagoze dozvíme více.” “Jirko, co kdybychom v sobotu na tebe počkali v naší uličce, až půjdete ze synagogy? Celý náš klub Mladého Hlasatele by se šel projít do parku.” “To by snad šlo,” odpověděl Jirka a vešli jsme do školy.
V naší třídě byla jen polovina žáků. Chyběli hlavně kluci a holky z vesnic. Rodiče je nepustili. Bylo osm hodin a zvonilo. Naše paní učitelka ale nepřicházela. Asi po půl hodině jsem se dohodl s ostatními, že půjdu na chodbu a zjistím, co se děje. Došel jsem až ke sborovně a slyšel jsem vzrušenou debatu učitelů školy. Hned jsem se vrátil do třídy. “Musíme čekat, učitelé mají poradu.” Ve třídě byl klid jako nikdy.
Teprve před devátou hodinou vstoupili do naší třídy pan řídící Vyskočil s paní učitelkou Lukavskou. Za úplného ticha pan řídící těžce hledal slova. “Teprve dnes se dozvíme, jak to s naší milovanou zemí bude. Snažně vás všechny prosím, nechoďte mezi německé vojáky. Nic od nich nepřijímejte a zdržujte se doma! Dnes, chlapci a děvčata, vyučování odpadá. Můžete jít domů a zajímejte se o to, co se děje. Ve škole se sejdeme v pondělí. Na shledanou.” S těmito slovy oba opustili třídu.
Domů jsem šel s Vaškem Zimermanem, ale moc nám do řeči nebylo. Rozhodl jsem se, že volné dny budu věnovat dokončení mojí krystalky. Už jsem se těšil, že budu mít vlastní “radio”, zvláště v této napjaté době. Vlastně už mi chybí zapojit běžec od pana Kubra, strojníka u Mizerů. Pérový kontakt běžce se lehce posunuje po velké cívce. Zbývá upravit dvě zdířky pro detektor s galenitovým krystalem. (Obr. 2) Ale čeká mě to nejdůležitější. Natáhnout přijímací anténu. Můj plán je využít vysoký pekárenský komín, který má kovový žebřík až nahoru, pěkná výška. Mám dva vajíčkové izolátory od pana Fidlera z náměstí a měděný drát mně sehnal, od telefonářů, Jarka Mizera. Moc mně pomohl.
Ale dneska je čtvrtek a všichni lidé v Čechách a na Moravě čekají, s čím přijde Hitler.
A v poledne ta zpráva přišla. Radio oznamuje, že 16. března 1939 podepsal Hitler na Pražském hradě “Protektorát Čechy a Morava”, který nyní náleží k území Velkoněmecké říše. Tato zpráva se opakovala celé odpoledne.
Zavolal jsem všechny v domě k rádiu. “To je to, čeho jsem se obával, že tady začnou platit německé zákony včetně těch protižidovských. Nebudeme mít žádný parlament! Bůh nás ochraňuj, vypadá to, že nás Čechy chce zlikvidovat! Na našem hradě se Adolf roztahuje, jako by mu tam všechno patřilo!” rozčílil se mistr Řeháček.
Pak radio hlásilo, že se právě koná přehlídka německých vojáků před Hitlerem na Pražském hradě. (Obr. 1)
“Prosím Tě, radši už to vypni, ať si uchováme nervy na horší časy,” odcházeli pekaři za stálého nadávání.


Obr. 1 - Adolf Hitler 16.3.1939 na Pražském hradě při přehlídce čestné roty.

Šel jsem se uklidnit nahoru na verandu, abych dokončil drobné úpravy na krystalce. Nejdříve jsem ale připravil anténní drát k natažení. Bylo to asi 25 metrů měděného drátu, na obou koncích vajíčkové izolátory. (Obr. 3) Už jsem se těšil, jak na ten vysoký komín polezu, ale Eda Řeháček rázně zakročil: “Polezu tam já!” Za půl hodiny byla anténa natažena i se svodem na verandu. Ještě mně zbyl drát na uzemnění z vodovodního kohoutku ke krystalce. Napojil jsem banánky na anténu a uzemnění.
“Tak už to pusť,” naléhal Eda Řeháček. Byl to pro mne historický okamžik. Dávám si sluchátka na uši. Ručičkou detektoru se pokouším jemně dotknout drátečkem uvnitř krystalu galenitu... (Obr. 2) “Něco slyším,” křičím a běžcem se pokouším najít na cívce nejsilnější signál. “Edo, poslechni si.” Eda si bere sluchátka a tvář se mu rozzáří. “No jo, to je Praha!” Zkouší najít na detektoru citlivější místo. “Teď, to je síla, poslechni si!” “Edo, povedlo se to. Prahu budu teď poslouchat tady! Přijď si občas poslechnout, Edo, a děkuji Ti za pomoc s anténou.” “Není zač, tak ahoj.”
Běžím dolů do krámu, abych to řekl mamince, že mě krystalka funguje. “Dobře, až zavřu krám, tak přijdu nahoru, určitě.” A tak si večer skutečně maminka nasadila sluchátka na hlavu a pochválila mě.


Obr. 2 - Krystalka. Cívka a detektor.

V sobotu v 10 hodin dopoledne jsme se sešli v naší uličce. Jarka Mizera, Vítek Vacina a já. Libochovičtí židé začali vycházet ze synagogy a v hloučcích vzrušeně debatovali. Náš židovský kamarád Jirka Gläsner přicházel s rodiči, kteří byli velice smutní. Pozdravili jsme je. “Tak Jirko, ať jsi v poledne doma.” Jirka přikývl a pak jsme se společně vydali kolem rybníčka do parku.
Jirka se rozpovídal, o čem židé po bohoslužbě debatovali. “Z Prahy přišly zprávy, že 15. března, když nás Němci začali obsazovat, bylo v Praze vytlučeno několik židovských obchodů. Ale co je nejhorší, vytloukali je Češi, členové “Vlajky”! Teď, když jsme součástí Velkoněmecké říše, začnou i u nás brzy platit protižidovské zákony, a to je začátek konce českých židů. V Německu židy prý soustřeďují v nějakých táborech.” Bylo to silné, co nám Jirka Gläsner říkal. Chvíli bylo ticho. “To by si Němci nemohli dovolit!” namítá Jarka Mizera, za našeho souhlasu. “Ano, nebude to hned, ale postupně. Němci jsou důkladní. “Ještě že máme našeho Mladého Hlasatele. Když jsem smutný, čtení tohoto pěkného časopisu mě přivádí na jiné myšlenky. To včerejší číslo je moc pěkné,” svěřuje se náš židovský kamarád Jirka Gläsner. “Proto musíme držet pohromadě, to je můj názor. Pravidelně se budeme scházet. Jaro je přede dveřmi, budeme chodit do přírody,” snažím se Jirku odvrátit od chmurných myšlenek.


Obr. 3 - Vajíčkový izolátor z roku 1939 z elektrotechnického obchodu pana Fidlera na libochovickém náměstí.

Vítek Vacina chodí do Sokola, je to vlastenecká organizace a vyprávěl, že nálada je tam silně protiněmecká.
“I skauti jsou pevně semknuti a pomáhají svým bližním. Před několika dny byli odměněni bratři Oldřich Loskot a Jaroslav Stehlík pochvalným uznáním za poskytnutí první pomoci. Bratr Loskot panu Balounovi při nervovém zhroucení. Bratr Stehlík panuTřeskovi, kterého nalezl v bezvědomí ležícího na kolejích,” přichá-zím s touto zprávou od skautů. “Skautská výchova jde správným směrem, jednou tam také vstoupím,” uzavírá Jarka Mizera.
Dohodli jsme se, že příští týden uděláme schůzku klubu. “Brzy už budeme mít židovské velikonoce, hebrejsky “Pesach”.” “Musíš nám, Jirko, o těch vašich velikonocích něco vyprávět.” Blížilo se k polednímu. Našeho židovského kamaráda Jirku Gläsnera jsme vyprovodili až k jejich domu v Koštické ulici.
Pokračování příště.            

Antonín Glanc

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice