Datum a časDnes je pondělí, 24.4.2017SvátekSvátek má Jiří
Přístupy847163. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Pravda o letech 1938 - 1948 v Libochovicích18. část

Odsuny Němců na Libochovicku:
Záhy po skončení Květnového povstání českého národa proti nacistickým okupantům nastalo praktické provádění odsunu obyvatelstva německé národnosti z ČR. Jeho první etapa, trvající do konce července, resp. do začátku srpna 1945, charakterizovaná jako tzv. divoký odsun, byla předmětem kritiky především v západním světě. I když s nehumánními způsoby, které se při tomto raném odsunu vyskytly, nelze souhlasit, lze je však do určité míry pochopit jako reakci na předchozí počínání sudetských Němců ve druhé polovině 30. let a v první polovině let čtyřicátých a na zločiny nacistické moci, na nichž právě tito měli značný podíl. V severozápadních Čechách emoce na české straně pochopitelně pak zvyšovala blízkost nacistických mučednických zařízení a míst - Terezína a Richardu u Litoměřic a četnost neblahých událostí, spojených s nacistickým režimem (Lidice, gymnazium a střední průmyslová škola v Roudnici nad Labem, Libkovice pod Řípem, Lounky, Libochovice, Velvary, Třebenice a další).
Celkově bylo z obcí okresu Roudnice ve dnech 15.7.1946-  23.7.1946 odsunuto do Roudnice 3385 Němců. Do počtu jsou zahrnuti i dočasní zajatci. Z obcí okolo Libochovic lze jmenovat: Brníkov 63, Břežany 16, Černiv 42, Budyně n.O. 46, Dubany 6, Evaň 22, Horka 5, Chotěšov 23, Žabovřesky 22, Klapý 38, Křesín 31, Radovesice 39, Slatina 42. Ze samotných Libochovic bylo odsunuto do sběrného tábora Roudnice 108 Němců. Jmenný seznam je k nahlédnutí v SOKA Lovosice. Dále existuje seznam osob, kteří nakonec odsunuti nebyli, ale vedení města, zvláště seskupení okolo funkcionářů, kteří přišli do funkcí ze sklárny, jednalo podle dokladů s těmito osobami velice tvrdě. (Viz také výše různá usnesení o konfiskaci majetku a až hodně tvrdá uplatnění Benešových dekretů). Bylo to 48 osob a většinou jejich jediným proviněním bylo, že rodinu tvořilo smíšené manželství. (Manžel, nebo manželka měli za okupace říšskou příslušnost, ale v té době se těžko šlo vyhnout této skoro povinnosti.)
V listopadu 1945 zavádí MNV nákupní dobu pro Němce a sice denně od 17 do 18 hodin, v sobotu od 12 do 13 hodin.

Dodatek pro Libochovice a Dubany, připomínka čtenáře p.Vrby. (Redakčně upraveno a zkráceno)
“Koncem války, kdy jsem ještě bydlel v Dubanech, došlo při přeletu spojeneckých letadel, vracejících se z náletu na Německo dne 21.7.1944, k odhození dvou leteckých pum do lesa Šebína. Při přeletu svazu se ozval známý nepříjemný ječivý zvuk padající bomby, která vybuchla v dolní části Šebína, západně od obce Dubany. Druhá, která dopadla v horní části lesa, asi tak na úrovni východní části obce, z neznámých příčin neexplodovala, byla však za několik dní objevena houbařem z Libochovic. V zemi byla díra zhruba o průměru 50 cm a poblíž uražená špička smrku. Po oznámení nálezu na četnické stanici Libochovice přišli druhý den dva četníci, z nichž jeden byl p.Hercík, ke starostovi Duban p.Zůnovi s tím, že velitelství v Mostě nařizuje místo ohraničit a nepřetržitě střežit do doby, než se rozhodne o dalším postupu. I přes protesty starosty, že les Šebín neleží v katastru obce, které byly nakonec naprosto zbytečné, protože tato doba nebyla jednoduché co se týče jakéhokoliv protestu. Místo nálezu bylo hlídáno všemi muži obce, kteří se střídali po dobu třech dní a to až do pondělí. V úterý přišlo další nařízení, přijel pyrotechnik a bylo nařízeno za pomoci 4 mužů bombu vykopat a zneškodnit. Protože starosta kategoricky odmítl kohokoliv vybírat, vybrali četníci sami čtyři mladíky, mezi kterými jsem byl i já. Po protestech, zvláště matek, nastoupili jako náhradníci jejich otcové, pouze já a Václav Grunt jsme za sebe již neměli náhradu. Váhání bylo zcela na místě, vždyť zhruba před týdnem v blízkosti obce jedna bomba dopadla a většina obyvatel se seznámila, co takový výbuch bomby dokáže, hluboký kráter, stromy a celé okolí poničeno. Tak jsme v úterý ráno nastoupili s krumpáči a lopatami na místo nálezu. Protože jsem byl určitý čas totálně nasazený okolí Mostu, věděl jsem, že na tyto práce jsou vybírání vězňové, a proto jsem také řeku přejížděl s obavami a nechutí. Nejdříve jsme začali velice opatrně kopat, poté, snad proto, že jsme si uvykli nebezpečí, práce nám šla lépe od ruky. Až do hloubky 1 metru se jednalo o kyprou lesní zem, poté však přišla opuka, což vyžadovalo prácí s jiným nářadím. Proto byly práce asi na 3 dny přerušeny a očekávalo se na nový příjezd pyrotechnika, který přijel až čtvrtý den. Byl to německý voják v hodnosti feldfébla, který po zranění na ruské frontě přešel na tyto práce. Další práce byla obtížnější, pomocí kladiva a majzlíku jsme pumu vysekávali z opuky. Byl to pro nás velice nepříjemný pocit se jí dotýkat a po malých kouscích odrývat její plášť. Střídali jsme se s Václavem Gruntem, protože pro malý prostor okolo se tam více lidí nevešlo. Také vyprávění zbývajících dvou o tom, co taková bomba může natropit, nám na klidu nepřidalo. Také práce a zvláště malý prostor nás často omezil v práci s kladivem, takže jsme často místo do opuky s plnou razancí narazili do pláště bomby. Pyrotechnik asi věděl své a po čas prací nás pozoroval ze vzdálenosti, která asi byla dostačující a kryl se za smrkem. Jen ve chvílích přestávek se přišel podívat, jak jsme s prací daleko.  Po uvolnění oka bomby jsme za něj přivázali asi desetimetrový provaz a společnými silami jsme se snažili vyprostit asi 75 kilovou pumu tahem. Po marném úsilí se lano přetrhlo a my jsme se skutáleli ze stráně. Tato příhoda nám přinesla uklidnění a my začali brát celou věc poněkud s nadhledem a s humorem. Po dvou hodinách, kdy bylo obstaráno nové lano, jsme konečně bombu vyprostili ze jejího kamenného lůžka. Tu se teprve odvážný pyrotechnik přiblížil, opatrně vlezl do díry a vyšrouboval rozbušku a před námi z ní vysypal zápalnou směs. Když jsem se tím tak nadřel, požádal jsem o rozbušku, abych si v životě připomínal své nejpernější chvíle. Německý voják mi ji s úsměvem podal a Václav Grunt si vzal na památku vrtulku z konce bomby, která způsobovala ten velice nepříjemný hvizd. Rozbušku mám schovanou dodnes, nese číslo AN mB 00442 12-43 108 3-2. Celý závěr akce působil trochu komicky. Pyrotechnik do bomby vážící zhruba 75 kg strčil, ta se skutálela směrem k řece, odkud jsme ji pomocí lana donesli na loďku a přepravili na dubanskou stranu. Odtud jsme ji s Václavem donesli postupně až na vlakovou zastávku, kde nastaly další problémy. Bylo třeba naložit bombu do služebního vozu, který byl za lokomotivou. Vlaková četa s poukazem na předpisy ji odmítala naložit, strojvedoucí a cestující protestovali. Marně jsme jim vysvětlovali, že již není nebezpečná a že se jedná pouze o kus železa. Na důkaz, že to tak je, jsme ji vyzvedli a hodili na zem. Cestující stejně utekli do posledního vozu a nakonec pyrotechnik i s bombou odcestovali do Mostu.
Snažil jsem se popsat celý postup naší práce od nalezení, zneškodnění až po odvození podle mých vzpomínek tak, aby i mladší generace si uvědomila, že nejenom velká hrdinství jsou ta opravdová, ale že i běžný život přináší četná hrdinství, která je třeba vykonat.
Ještě jedna krátká vzpomínka z té doby mi utkvěla v paměti. Bylo to v září roku 1944 odpoledne, kdy jsem v tu dobu pracoval na poli u tratě mezi Libochovicemi a Dubany, za typicky podzimního mlhavého počasí. Opět při přeletu svazu bombardovací perutě, tentokrát ve směru od severozápadu, když jsem opět zaslechl ten nepříjemný zvuk padající bomby. Věděl jsem, že ta, co slyším, mne již nemůže ohrozit, ale z obavy o další padající bomby jsem se schoval do propusti pod tratí, která byla opodál. Na výbuch první bomby jsem ale čekal marně. Podle směru zvuku padající bomby usuzuji, že spadla do řeky Ohře asi 100 metrů západně od okraje městského parku, patrně zabořena do naplavenin písku tam odpočívá dodnes, pokud ji během času velké vody neposunuly jinam po proudu řeky.”                                                                                                        Vrba Vl.

Na obrázku jsou nakresleny letecké bomby, německé, anglické a americké výroby.

Dodatek pro Poplze:
Velitelství v roce 1938 v Poplzích bylo umístěno v hostinci u Bradáčů, čp 56.V listopadu přijelo do Poplz 47 utečenců, kteří se prozatímně ubytovali v panském dvoře - čp.22. byly to rodiny z pohraničí i s malými dětmi. Prvotní podmínky ubytování byly hrozné, spali na kamenných dlaždicích a jenom obětavostí poplzských měli co jíst. Později i s dalšími uprchlíky byli ubytováni v Anenské mlýně, kde byl 16.ledna 1939 zřízen tábor pro uprchlíky. Celkově zde bylo v počátcích ubytováno 148 uprchlíků. 25.března zde byla na prověrce delegace ministerstva a bylo dojednáno přidělit těmto uprchlíkům náhradní zaměstnání. Jako náhradní práce byla vybrána stavba cesty na bývalou osadu Lhota a vysazování stromů na Poplzských stráních. 5.září začaly německé firmy s ničením řopíků podél řeky Ohře, viz fotografie z předchozích dílů. Najímali si na práci několik poplzských občanů.
29.1.1941 byli zatčeni německým gestapem občané Poplz Václav Malý a František Tajč (Zemřel v Bavorsku). Dalším smutný osudem se stala návštěva kina v Libochovicích pro poplzského mladíka Přemysla Šánu. Někdo po kině rozsypal kýchací prášek a při promítání týdeníku o vítězství německých vojsk se obecenstvo rozkýchalo. Viník se nenašel, ale byl udán jako původce právě mladý Šána. Byl zatčen, odvezen na Kladno, poté do Terezína, nakonec do Aušvicu. 26.února 1943 zemřel.
23.února 1945 se v Poplzích objevili prví utečenci ze Slezska. Jednalo se především o hospodáře ze statků, takže kromě rodiny, služek, pacholků a majetku měli ssebou koně (asi 70) a dobytek, který byl ustájen ve dvoře. Samotní uprchlíci bydleli ve městě a služky a pacholci u dobytka. Někteří byli v obci déle, jiní se hned druhý den vydávali na další cestu do říše. Bylo však všeobecně nařízeno tyto lidi nejmenovat "utečenci" ale "národní hosté" Tak jako jinde i v Poplzích se utvořil revoluční NV ve složení pp.Krejný, Němec, Kouba, Chvapil, Huler.
8.5.1945 při přeletech anglických letadel přes obec byly po páté hodině odpoledne odhozeny bomby a došlo ke zraněním a úmrtí. Zraněni byli p.Fidlerová, p. Henych, p.Chvapil, p.Turan. K celému incidentu došlo, když letadla bombardovala konvoj utečenců do Německa. Právě mezi uprchlíky zahynula jedna rodina. Teprve 10. května přijeli do Poplz Rusové, ubytovali se v panském dvoře a zbytek na návsi. 
 
Dodatek pro Dubany:
Dubanská kronika je bohužel v zápisech z let 1938 až 1948 velice chudá. Jedná se především o zápisy popisující všeobecnou situaci v celé republice a místní události jsou zmíněny velice spoře. Pokud by bylo pamětníka těchto dob, jistě by to rozšířilo jednak záznamy historických událostí, tak zanechalo  odkaz dalším generacím. Od 1.1.1940 byly zavedeny povinné odvody mléka, zemědělci odváděli veškeré mléko, pouze jim zůstával nárok čtvrt litru na osobu, sběrna byla na obecní váze, odkud se mléko odváželo do Bohušovické mlékárny. V roce 1940 bylo z obecní knihovny vyřazeno 47 knih. V dubnu 1942 byl odvezen zvon z kostela sv.Petra a Pavla v Dubanech. V roce 1942 byl v Dubanech zatčen Václav Maleček , zaměstnanec dílen v Lounech a František Mrázek, malorolník. Počátkem února 1945 se ubytovali, tak jako jinde, tak i v Dubanech „národní hosté“, a to v obou hostincích na sálech a v některých domácnostech. Odešli počátkem března do Bavorska. V roce 1945 při aklamačních volbách byl zvolen předsedou NV p.Novák František, zaměstnanec dílen v Lounech, člen KSČ. V září 1948 se renovuje silnice mezi Dubany a Libochovicemi, dochází jednak k jejímu rozšíření a položení nové asfaltové vrstvy.              

Tomáš Černý

Použité materiály:
Kronika města Libochovic oficinální
Kronika města Libochovic neoficinální p. Zimerman
Kronika obce Dubany
Kronika obce Poplze
Materiály SOKA Lovosice, Fond Libochovice, inv.č.  27, 28, 30, 300  302, 309  314, 337 až 340.
Zdroje z Internetu
Vzpomínky p.Vrby
Materiály p. Tlustého Jaromíra, týkající se roku 1945 a jeho práce pro Lounský okresní archiv
Fotoarchiv p.Mgr.Kroba Josefa
Různý fotoarchiv zapůjčený občany
Fotoarchiv autora

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice