Datum a časDnes je úterý, 23.5.2017SvátekSvátek má Vladimír
Přístupy879091. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Vzpomínky na mého židovského kamaráda

13. část

Náš klub Mladého Hlasatele byl pozván na prohlídku hospodářských strojů v obchodě pana Mizery. Byl obchodním zástupcem firmy Wichterle a Kovařík. Měl stroje vystaveny uvnitř velké vysoké místnosti. Každý, kdo šel kolem obchodu, mohl si stroje prohlížet velikým výkladem z jednoho kusu skla.
Přivítal nás majitel obchodu a jeho prokurista pan Košek. Pan Košek pomáhal našemu klubu Mladého Hlasatele s objednávkou vlajky klubu v Praze.
Hned jsme obstoupili velkou, naleštěnou lokomobilu a tajili jsme dech nad tou nádherou. „Je to výkonný parní stroj na kolech. Může se pohybovat vlastní silou, a tak dojet třeba až na pole. Za tímhle volantem sedí řidič,“ vysvětluje obchodník a otec Jarky Mizery. Pak pokračuje: „Toto je hnací kolo lokomobily a může, pomocí řemenu, pohánět třeba mlátičku obilí, ta stojí tady vlevo. Nebo veliký šrotovník a mnoho jiných strojů. V zimě se připevní na předek lokomobily rádlo a svojí silou si poradí i s velkými závějemi. Tento parní stroj má i naviják na orání velkých lánů polí. K tomu se používají dvě lokomobily. Na ocelové lano se zapřáhne pluh a navijákem na lokomobile se táhne z konce pole k lokomobile. Zároveň za sebou táhne lano druhé lokomobily, které se na konci upevní na obrácený pluh, který táhne druhá lokomobila. Tak to jde, dokud se pole nezorá.“ „A čím se tam topí?“ ptám se strejdy Mizery. „No, dřívím nebo i uhlím, pára se vytvoří velmi brzy,“ vysvětluje. „Dvě lokomobily na orání má herbersteinský statek. „Tak, jak vidím, koně pomalu nebudou mít co dělat...,“ uvažuje náš židovský kamarád Jirka Gläsner. Jeho otec obchodoval s koňmi. „To víš, že koně se budou používat, ale na něco jiného, než na těžkou dřinu.“
V obchodě vidíme kulatý bazének s vodou, u kterého stojí tři elektrické stroje. „Tohle jsou čerpadla na vodu,“ vysvětluje pan prokurista Košek. Vypínačem zapnul jedno z nich, které začne čerpat vodu z bazénku a zase ji tam vrací. „Během našich hospodářských výstav (obr. 1), které, jak víte, každoročně pořádáme, každé čerpadlo stříká vodu jiné barvy. Tu vodu přibarvuje náš Jarka,“ pochválil svého syna obchodník. Hned jsme Jarkovi všichni poplácali ramena.
K našemu překvapení potom otec Jarky řekl: „Musím vašemu klubu Mladého Hlasatele potvrdit, že náš Jarka tu zkoušku sebeovládání, toho bobříka mlčení, skutečně ulovil.

Obr. 1 - Každoroční hospodářské výstavy lákaly zemědělce do Libochovic ze širokého okolí.

Doma nepromluvil ani hlásku!“ Všichni jsme začali tleskat. K dovršení všeho přichází Jarkova maminka a přináší na velkém tácu vdolky se zavařeninou, strouhaným tvarohem a smetanou. Byly moc chutné, což potvrdili všichni, co na tom dvoře byli. Přišel i pan Kubr, strojník firmy, který měl dílnu v rohu dvora. Přitočil se ke mně: „Přijď si v pondělí, dělám pro tebe mosazný běžec na tu tvoji krystalku...“. „Děkuji, pane Kubr, teď už to bude všechno k sestavení, už se těším.“

Obr. 2 - Zleva doprava: Berní úřad s trafikou, hospoda pana Korouse, instalatérstí Mildorf, hospodářská záložna.

Poděkovali jsme za prohlídku a dobré vdolky. Vycházíme na ulici a protože je pátek, jdeme si všichni společně pro Mladého Hlasatele. Po levé straně, směrem na náměstí, jdeme okolo berního úřadu, kterému každý říká „berňák“. V tomto domě je trafika paní Beranové. (Obr. 2) Je to babička Vítka Kadlece, který si tam chodí hrát na dvůr. Má velké dělo  špuntovku a obranný štít. S rodiči bydlí „U Černého orla“. V berňáku bydlí taky Slávek Chod s rodiči.
Vedle berňáku je hospoda pana Korouse. Sem, do lokálu, pochodují po každém pohřbu muzikanti. Už ze hřbitova vesele vyhrávají a pokračují tak i v hospodě při dobrém pivu. Následují Mildorfovi a hospodářská záložna.
Největším do-mem, směrem na náměstí, je původní řeznictví a tržnice masných výrobků pana Josefa Tauše. Taušovi se ale odstěhovali do Prahy a řeznictví si pronajal řezník Drábek. Taušova reklama na štítě domu ještě dlouho přetrvávala. (Obr. 3)

Obr. 3 Taušovo řeznictví s reklamou na štítě domu, nižší dům vpravo je papírnictví Antonína Nováka. Přes ulici je obchod pana Slezáka. Před obchodem stály dlouhé bambusové pruty pro rybáře.

A to už jsme u papírnictví pana Anto-nína Nováka. Prohlížíme výklad. Pro holky tam jsou nové fotografie hereček a hlavně nové tištěné písničky pro všechny. Stále se nejvíce prodávají Hašlerovky. Vycházíme na ulici s Mladým Hlasatelem a nejdříve se díváme na „Rychlé šípy“ a jejich nová dobrodružství. A jako obvykle pospícháme domů, abychom si nové číslo v klidu přečetli. Jdu s mým židovským kamarádem Jirkou Gläsnerem, který jde do Koštické ulice. Cestou potkáváme Honzu Ubelakera, mého spolužáka. Rozloučil jsem se s Jirkou Gläsnerem, byl už jsem doma. V naší uličce stála červená motorka. Honza říká, že už ji tady vidí aspoň po čtvrté, je to třistapadesátka Jawa. „To je ale mašina, je to čtyřtakt!“ „No, je to nějaký obchodník z Prahy, víc nevím,“ odpovídám, loučím se s Honzou a pospíchám s Mladým Hlasatelem nahoru na verandu.
Začátkem týdne to vypadalo, že se zima vrací. Občas padal sním s deštěm. V úterý jsem potkal u nás v uličce pana Kadlece. „Nazdar, chlapče, zapněte si rádio, něco zlého se děje.“ „Jdete k nám, pane Kadlec?“ „Chlapče, představ si, že už mám svoje rádio, není sice nové, ale hraje docela dobře. Sehnal mi ho elektrikář Fidler. Dal mi i kus drátu a dva bílé vyjíčkové izolátory na antéru. Tak jsem ji jen tak narychlo natáhl a tak Prahu a Mělník chytím celkem dobře. Večer slyším i cizí stanice.“ „No, to je dobře, ale to už u nás nebudete překládat projevy Adolfa Hitlera?“ „No, to se uvidí,“ odpovídá pan Kadlec a pokračuje: „myslím, že tento týden bude pro nás Čechy nejhorší. Řekni doma, ať si zapnou rádio a vůbec ho nevypínají. První smutná zpráva je, že se od nás odtrhlo Slovensko a Podkarpatská Rus. Chtějí žít pod ochranou německé říše! Řekni to doma. Dny Československa jsou sečteny.“
Běžel jsem domů. V krámě jsem řekl mamince, co slyšel ve svém rádiu pan Kadlec. Pak jsem šel do pekárny, ale pekaři už spali. Všechny jsem vzbudil a řekl jim vzkaz pana Kadlece. „Pojďte všichni k nám do kuchyně, ve čtyři hodiny budou určitě nejnovější zprávy. Utíkám zapnout rádio...“

Obr. 4 Německo - "česká" vyhláška, kterou němečtí vojáci vylepovali.

Přišli všichni. A ve čtyři hodiny se všechno, co slyšel pan Kadlec, potvrdilo. „Je to zrada na zradu, Československá republika přestala existovat! Kdo ví, co bude ráno,“ sklíčeně promluvil pekárenský mistr Eda Řeháček.
Večer přišla zpráva, že náš prezident Dr. Emil Hácha odejel odpoledne zvláštním vlakem do Berlína k jednání s Adolfem Hitlerem o osudu naší země. Do půlnoci se o jednání nevědělo nic a mě už se klížily oči. Ráno přece musím do školy.
15. března 1939. Když jsem se probudil, vidím, že padá sníh s deštěm. Slyším ale neobvyklý ruch před naším domem.
Vstávám a jdu k oknu. Vidím dlouhou řadu aut a motocyklů, které jedou Třebenickou ulicí směrem k našemu domu a zahýbají do ulice směrem k náměstí. Nahýbám se z okna a vidím, že před krámem jsou všichni pekaři, ale i maminka. Proč mě nevzbudili?
Rychle se oblékám a běžím po schodech dolů, rovnou před krám. „Co se to děje?“ křičím. „Je konec, Němci obsazují naši zem!“ Se slzami v očích mě maminka tiskne k sobě...
Po zuby ozbrojení Nemci na motocyklech s třemi koly, třetí kolo drželo lodičku, ve které seděl třetí voják s helmou. V rukou držel něco jako malý kulomet. V autech pro více vojáků měli i velké kulomety. Helmy měli úplně jiné než naši vojáci. „Dnes do školy nepůjdeš!“ nařizuje maminka. „Je to nebezpečné!“
Jdu k Edovi Řeháčkovi, který stojí celý promoklý a má zaťaté pěstí. „Edo, co to má znamenat? Další zrada, ráno hlásilo rádio, že Hitler na přání prezidenta Háchy obsazuje německým vojskem Čechy a Moravu!“ Musel jsem se jít převléknout a vzít si čepici, stále padal sníh s deštěm. V kuchyni seděla babička a plakala. Z rádia mluvili německy. Vidím, že je to stanice Mělník. Přetáčím stupnici na Prahu a tam se stále mluví česky. Ulevilo se mi. Stále jen opakují, aby lidé nekladli Němcům odpor, jinak zahájí letecké útoky.
Když jsem se vrátil zpět na chodník, vidím, že z náměstí se vracejí kluci od rybníčka. Je jich asi šest, mezi nimi můj spolužák Jarda Vlček. Vede je samozřejmě Aksamit. „Kluci, co se děje na náměstí?“ ptám se. „Němci odzbrojili naši vojenskou posádku a četníky. Takový vošklivý ženský lákaj děti na čokoládu. Hele, ty blbý to vod nich berou, ale já, když nekoukaly, tak jsem jim na tu čokoládu dvakrát plivnul. Za chvíli se tam vracíme, jsme turch,“ za pochodu vypravuje Aksamit. Díváme se za nimi. Každý má v zadní kapse prak s gumami od našich vojáků. Ostatní kapsy tíží munice. Jsou to matky a šrouby.
„Pozor paní šéfová, jde k nám návštěva,“ upozorňuje mistr Eda Řeháček. Po chodníku směrem k nám přichází pět německých vojáků v helmách. Vcházejí k nám do krámu. „Edo, pojďte rychle za pult, umíte přece německy.“ Eda poslechl. Němci pozdravili, rozhlíželi se a viděli čerstvé rohlíky a housky v koších. Německy se ptali, kolik stojí deset rohlíků. Eda překládá a odpovídá německy: „Fünf,“ tedy pět. Odpovídají, že jich chtějí padesát. „Gut,“ odpovídá Eda a podává jim velké papírové pytlíky. Němci si napočítají rohlíky a platí 25 marek. Maminka otevírá kasu, že jim dá nazpátek. „Das ist gut, auf wiedersehen.“  to je dobré, na shledanou. „To jsou kunšafti, za padesát rohlíků zaplatili 250,- korun. Paní šéfová, oni mají hlad a peněz dost, tak co?“ „Edo, tak tady máte 20 marek a slibte mi, že když vás budu potřebovat, že půjdete zase za pult.“
Němci šli ještě do řeznictví k panu Maxovi a když viděli čerstvě vyuzený, teplý, točený salám, nakoupili podobným způsobem a cpali se na ulici salámem a rohlíky.
Stále přijížděly nové a nové kolony německého vojska, ale ve městě se nezastavovaly a pokračovaly dále na Prahu. Kovář Fidler stojí nehnutě před svojí kovárnou a v ruce má
kladivo. Objevuje se i pan Kadlec a oznamuje, že mělnický
vysilač obsadili Němci a vysílá se pouze německy. „Už jsem to ráno přeladil na Prahu, pane Kadlec, slyšel jsem tu němčinu.“

Obr. 5 Ze skautské kroniky roku 1939.

Napadá mi, co asi dělá náš židovský kamarád Jirka Gläsner. Jistě má rodina obavy, aby to tu nebylo jako v Německu. Všichni židé čekají na sobotní bohoslužby v synagoze a na nejnovější zprávy z Prahy.
Mnoho Němců se stále pohybovalo po městě a vykupovali nejen řeznictví, ale i cukrárny a zlatnictví.
Po obědě přišla do našeho krámu tetička brnkovská. Vyprávěla, že šla jako obvykle na jarmark, který se ale vlastně nekonal. Její prvotřídní zboží, utlučené máslo ve formičkách měla v nůši na zádech. Sotva vešla do města, obklopili ji němečtí vojáci a její máslo šlo jako na dračku. „Kupovali to takový divný lidi v železnejch čepicích a dávali mě za to ještě divnější peníze. Tady je mám,“ a vytáhla z nůše 120 marek! „Tetičko, ale vždyť to je celé jmění. To je přece 1200 korun!“ „Co je to platný, když mě za to Aulický nedá ani skleničku kořalky. Vždyť víš, Máňo, že tam po jarmarku vždycky chodím.“ „Víte co, tetičko? Dejte mi deset těch vašich divnejch peněz a já vám za to dám stovku,“ navrhuje maminka. „To by šlo, Máňo, to jo. Nechám si tady tu nůši a jdu k Aulickýmu na skleničku,“ a se stovkou vesele vykročila z krámu.
Němci začali vylepovat vyhlášku „Rozkas pro Obyvatele! Ostudnou češtinou napsaná a podepsaná: Vrchni Komandant Armadni  Odil 3 Blaskowitz General pjechoty. (Obr. 4)
Zítra už bych chtěl jít do školy.
Vzpomínka na 15. březen je zapsána ve skautské kronice. (Obr. 5)
Pokračování příště.                    

Antonín Glanc

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice