Datum a časDnes je sobota, 19.8.2017SvátekSvátek má Ludvík
Přístupy967787. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Jaro přišlo do městského parku

Koncem února pomalu přicházela naděje, že zima ukončí svou vládu, že "rozpuknou se ledy a volný bude proud"

     Koncem února pomalu přicházela naděje, že zima ukončí svou vládu, že "rozpuknou se ledy a volný bude proud". Libocho-vický zámek postupně přestával být v sevření ledu. (Obr.1)
     V našem mírném pásu se jaro vyznačuje začátkem vegetativní aktivity rostlin a zvýšením aktivity živočichů. Prodlužují se dny, otepluje se.
     V letošním roce přišla jarní rovnodennost na 20. března, kdy Slunce vstoupilo do souhvězdí Berana. Den na to byl měsíční úplněk, nutná podmínka pro stanovení data velikonočních svátků. Proto byly letos v březnu, první neděli a pondělí po tomto úplňku.
     Velikonoce - svátky jara jsou opředeny řadou pověstí a pranostik. Mnoho zvyků se ale vytrácí. Jeden hezký si někteří Libochovičané podrželi: na Velký pátek před východem Slunce se jdou umýt do naší řeky.
     Trochu poezie nikoho nezabije. Jaro patří v prvé řadě ptačím hlasům. Už od začátku března, za ranního rozbřesku, můžeme slyšet koncert kosa, který si tak chrání z nejvyššího bodu své teritorium a samozřejmě upozorňuje na sebe samičky.
     Kolem 20. dubna se do našeho parku a okolí vrací nejkrásnější ptačí hlas, který patří nejvyhlášenějšímu pěvci mezi ptáky, slavíkovi obecnému (Luscinia megarhynchos). Můžete ho slyšet od jeho příletu až do července. K hnízdění vyhledává křoviny. Pokud bychom si chtěli spojit shakespearovskou romantiku zpěvu slavíka s teplou nocí a svitem úplňku, pak si 20. dubna vyjděte na večerní procházku. Ten večer bude právě měsíc v úplňku! Uslyšíte-li zpěv, který má každou větu jinou, slyšíte slavíka. Žádný jiný druh ptáka v noci nezpívá.
     Celá jižní část městského parku se svažuje k Ohři. To nám umožňuje věnovat se jarní aktivitě velkého množství vodních ptáků a jiných živočichů.


Obr. 1 Led na zátoce pomalu roztával
foto: Antonín Glanc

     Divoké kachny březňačky (Anas peatyrhynchos) již sedí na svých hnízdech, která vybral kačer. Samice snáší 8-14 šedozelených vajec. Stejně tak lyska černá (Fulica atra) mívá 6-10 žlutobílých, černě tečkovaných vajec.
     Když si přivstaneme, můžeme vidět lovit kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Je velký jako husa, černě zbarvený. Živí se výlučně rybami velikosti 10-20 cm. Přezimuje v Čechách u nezamrzajících řek a vodních ploch (LN 4/06).
     Z vodní říše nesmíme opomenout druh, který vidíme na řece stále častěji. Je to ondatra pižmová (Ondatra zibethicus), náš největší hraboš. Má nápadně stranově zploštělý, lysý a drobnými šupinkami pokrytý ocas, jen o málo kratší než tělo. Při plavání plní funkci kormidla. Žije v norách přístupných z řeky, kde vychovává mláďata. Živí se travními porosty, ale u jejich nor můžeme nalézt prázdné lastury škeblí říčních (Anodonta anatina).
     Od řeky se vydáme na procházku parkem. Naši pozornost upoutá veverka obecná (Sciurus vulgaris). Jejich stanoviště poznáme podle ohlodaných šišek pod stromy.
     Veverky tráví většinu života v korunách stromů. Žijí obvykle v páru (Obr. 2). Hnízda mají vysoko ve větvích. Veverčí


Obr. 2 Veverčí hrátky v parku
foto: Antonín Glanc

páreček dokáže třikrát ročně přivést na svět 3-4 mláďata, která se rodí holá a slepá. Po měsíci života začnou dovádět na větvích stromů a je to pěkná podívaná. Na zimu si ukládají potravu. Mohou se dožít až 7 let. Veverka patří mezi ohrožené druhy a je chráněna.
     Charakteristickým bubnováním do kůry stromů se nám představuje strakapoud velký (Dendrocopos major). Je typickým obyvatelem parku. Je výborný šplhoun se silným zobákem a vymrštitelným jazykem. Hlavní složkou potravy jsou mravenci, larvy, dřevokazné houby a jiné. Mláďata se líhnou v dutinách stromů po 11 až 13 dnech. Na rozdíl od dospělých mají na hlavě červenou čepičku. Asi 3 týdny je krmí oba rodiče. Stejným způsobem života žije datel černý (Dryocopus martius), který je ale vzácný.
     Rozšířeným ptákem našeho parku je holub hřivnáč (Columba palumbus) (Obr. 3). Je to velký pták. Hlava, krk a ocas jsou šedé, hruď má světle šedou, někdy purpurovou. Na krku může mít zelené, purpurové nebo bílé skvrny. Jeho jídelníček je složen ze semen, listů, obilních zrn, žaludů, travin a lesních plodů. Při pití ponoří zobák do vody, kterou nasaje. Pak zakloní hlavu a polkne. Hnízdí na stromech. Samice snáší 2 bílá vejce, o něž se starají oba rodiče. Za 15 až 17 dní se vylíhnou mláďata. Krmí je oba rodiče hmotou vyvrženou z volete. Je to tekutina podobající se hustému mléku s obsahem vitamínů. Mládě zanoří hlavu do jícnu a pije ji. Později už je stravování normální. Létat začínají ve věku sedmi týdnů.
     Dostáváme se k moudrým ptákům. Jsou to sovy, které jsou nenahraditelnými členy přírodního prostředí, ve kterém se uplatňují jako nepostradatelní predátoři při udržování přirozené rovnováhy.


Obr.3 Holub hřivnáč
foto: Antonín Glanc


Obr. 4 Kalous ušatý
foto: Antonín Glanc

     Sovy jsou v evropské kultuře spojovány s moudrostí (podle řecké bohyně moudrosti Athény, často zobrazované se sovou). V ranné křesťanské mytologii je naopak sova symbolem ďábla. Houkání sýčka je chápáno jako věštba smrti.
     Sovy slyší 50 x lépe než člověk. Jejich výjimečně měkké peří umožňuje naprosto tichý let. To jim pomáhá k přiblížení k nic netušící kořisti.
     V našem parku hnízdí hlavně kalousi, puštíci a sýček. Každý den po setmění pořádají letecké večery. Nejdříve několikrát zakrouží kolem svého stanoviště a pak tichým letem přelétávají řeku a míří na pole.
     Věnujeme se dále v parku nejrozšířenějšímu druhu, kterým je kalous ušatý (Asio otus) (obr. 4). Večer můžeme slyšet z různých míst parku jeho temné opakující se "hú". Je vlastně zmenšeninou všeobecně známého výra velkého. Převažující zbarvení je žlutohnědé se skvrněním na hřbetě i na spodní části těla. Nápadné je oranžové zbarvení očí a typická péřová ouška na hlavě. Hnízdí na stromech od dubna do června. Na obvykle čtyřech vejcích sedí 27 dní a stejnou dobu pak vyvádí mladé. Hlavní potravou všech sov, a tedy i kalouse ušatého, jsou hraboši polní. Pod smrky a jinými stromy nalézáme velké množství zbytků nestrávených zbytků koster hrabošů, které vyvrhují.
     Hlasitým krákáním o sobě dávají vědět vrány šedivky (Corous corone carnix). Jsou postrachem ptačích hnízd a jsou vyhlášeny svou mazaností. Když se přiblíží člověk a vyplaší hnízdící ptáky, ti opouštějí své hnízdo s vajíčky či mláďaty. Vrána šedivka pak využije situace a hnízdo vyloupí.
     Až jaro pokročí a začne kvést luční kvítí na březích Ohře, chtěl bych upozornit na jeden skvost podobný orchideji. (Obr. 5) Fotografii této květiny, naklánějící se nad hladinou řeky, jsem zaslal internetem mému dobrému příteli RNDr. Miloslavu Studničkovi, CSc., řediteli Botanické zahrady v Liberci, s žádostí o určení druhu a jména rostliny.


Obr. 5 Krásná květina od Ohře
foto: Antonín Glanc


     Odpověď přišla obratem, ze které vybírám to nejdůležitější: "Rostlina je zdomácnělým cizím druhem, původem z předhůří Himaláje. Je to netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Rostlina rozstřeluje semena do okolí. Tedy je to překrásná letnička, která se sama podsévá. Vyrůstá až do výšky 2,5 m. Milují ji čmeláci.
     RNDr. Miloslav Studnička, CSc. dodává, že v Libochovicích, v tůni u elektrárny, roste její příbuzná, u nás původní žlutá netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), která na zlatožlutém květu má červené tečky. Je vázána na mikroklimata velmi chráněná, s vysokou vzdušnou vlhkostí a stínem, což tato lokalita poskytuje."
     K tomu jen dodávám, že ve zmíněné tůni jsem tuto krásnou rostlinu našel.

Antonín Glanc

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice