Datum a časDnes je úterý, 24.10.2017SvátekSvátek má Nina
Přístupy1038097. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Jak nastal čas, kdy se radio naučilo mluvit

Budeme mluvit o časech nesmírného úsilí prvních nadšenců, jejich vítězství i zklamání. Bude řeč i o první dramatické produkci radia v Libochovicích. Jména těchto pionýrů radia

    Budeme mluvit o časech nesmírného úsilí prvních nadšenců, jejich vítězství i zklamání. Bude řeč i o první dramatické produkci radia v Libochovicích. Jména těchto pionýrů radia upadají postupně v zapomnění.
    Když si uvědomíme, že tzv. "éter" byl v té době zcela bez jakýchkoliv signálů a byly to jen atmosférické výboje, blesky, které se jako první začaly detekovat jako důkaz bezdrátového přenosu. Byla to veliká výzva a pokušení vytvořit bezdrátový přenos signálů. Za zmínku stojí pozoruhodný pokus francouzského fyzika Jeana Baptisty Bijota v roce 1816. Vysílal elektrické výboje stahované z atmosféry drátem, který přibližoval k druhému, uzemněnému drátu, až vznikla jiskra. Ve vzdálenosti 10 m tyto výboje indikoval osvědčeným indikátorem, kterým bylo žabí stehýnko...
    Celý zbytek 19. století byl vyplněn usilovnou prací takových velikánů, jako byli Henry (v r. 1842 registroval výboje velké leydenské láhve na vzdálenost 600 m), dále r. 1865 Loomis použil na vysílací i přijímací straně antény nesené draky. Uměle vytvořené jiskry registroval na vzdálenost 23 km. Dále to byli T.A.Edison, Nikola Tesla, Hughes, vynálezce mikrofonu, H.Herz a A.S.Popov.
    Dostáváme se k Marconimu, který již jako dvacetiletý sestrojil oscilátor použitelný k vysílání. Jako detektor k příjmu elektrických vln použil skleněnou trubičku s kovovým práškem. Tehdy poprvé přišel na myšlenku bezdrátové telegrafie. Patent podal 2. června 1896. Když chtěl Marconi r. 1897 v Dublinu při regatě předvést první praktickou ukázku svého vynálezu, úplně a slavně ztroskotal. Zkusil to tedy znovu a povedlo se to!
    Marconi se rozhodl pokusit se překonat Atlantický oceán bezdrátovou telegrafií. S pokusy se započalo v prosinci 1901, kdy na severozápadním výběžku Anglie bylo vybráno místo pro vysilač, nazývané Poldhu. Přijimač byl na straně severoamerické, mys St. John na Newfoundlandu. Mezi těmito dvěma body je jen moře a vzdálenost 3450 km.


Obr. 1 Marconi na Newfoundland po překonání Atlantiku
bezdrátovou telegrafií (1901).

    Z Poldhu, podle přesného časového rozvrhu, se započalo vysíláním serie písmen S. Na přijímací straně byl u velmi prostého přijimače s kohererem sám Marconi. (Obr. 1) Antény byly neseny draky. Nepříznivé počasí způsobovalo problémy s anténami, až konečně před 12. hod. dne 12. prosince 1901 zachytil Marconi, společně s asistentem Kempem, zcela zřetelně serii tří teček, tedy písmena S Morseovy abecedy.
    Kabelová společnost, která usilovala o zákaz provozu Marconiho stanice a spor vyhrála, poslala za Marconim soudního úředníka s příkazem zakazujícím provoz této stanice. Marconi ho přivítal a nabídl mu whisky; oznámil mu, že Atlantický oceán byl již překonán.


Obr. 2 Karel Ort (vlevo) s Riegrem v laboratoři v Košticích
nad Ohří (1910).

    V té době začaly používat lodi na mořích jiskrovou telegrafii. Tyto signály poslouchal v koštickém mlýně syn mlynáře Karel Ort, student na reálce. Během krátké doby zřizuje ve mlýně významnou laboratoř. Se svým spolužákem Riegrem zde pilně připravují první pokusy s bezdrátovým přenosem lidské řeči. (Obr. 2) Mladý Ort publikoval v té době více než 30 původních článků z oboru vysílání a příjmu vysokofrekvenčních signálů. Patentoval nový princip kondenzátorového sluchátka a mikrofonu. Mlýnské dynamo poháněné tokem řeky Ohře bylo používáno k pokusům. V roce 1909 byl úspěšně uskutečněn bezdrátový přenos lidské řeči na vzdálenost 600m!
    Za skutečně první zárodek rozhlasu lze považovat pokus, který provedl dr. Lee de Forest dne 24. února 1910. Pomocí dvou vodou chlazených mikrofonů přenášel z Metropolitní opery v New Yorku árii z Bizetovy opery Carmen.
    Za nejslavnější a nejstarší rozhlasovou stanici na světě se všeobecně považuje Westinghouse v Pittsburgu. Přenášela výsledky prezidentských voleb dne 2. listopadu 1920. Ale ani americký rozhlas to neměl lehké. Edison ve svém interview téměř ve všech amerických časopisech tvrdil, že "radio jest nepraktické", že "radio je příliš komplikovaný stroj", že "je hrozné, jak to někdo může poslouchat", nebo že "radio nikdy nedosáhne takové popularity jako fonograf". (Edison totiž přicházel na trh se svým vynálezem 40ti minutového fonografu.)
    V Evropě začalo první pravidelné rozhlasové vysílání v Anglii. Bylo to 14. února 1922. Tehdejší Československo bylo druhým státem v Evropě, který zahájil pravidelné vysílání. Bylo to 18. května 1923. První "ateliér" byl umístěn ve Kbelích ve skautském stanu (obr. 3). Vysílání této stanice se nazývalo "Radiojournal" a konalo se denně od 19:15 do 21:00 hodin.
    V té době byla nejjednodušším a nejrozšířenějším přijímačem krystalka. K její dobré funkci byla zapotřebí hlavně dobrá anténa. Nepotřebovala žádný zdroj elektrické energie. Jako detektor sloužil krystal leštěnce olovnatého, na kterém se drátkem našel nejcitlivější bod. Příjem zvuku byl možný pouze do sluchátek. Citlivost příjmu nebyla veliká.
    Pro větší popularizaci Radiojournalu byl program v roce 1923 přenášen do kina Sanssouci. Zde z jednoho přijimače


Obr. 3 . První studio "Radiojournalu" ve skautském stanu,
Kbely (1923).

francouzské výroby, zapůjčeného firmou Radioslavia, na který bylo zapojeno osm reproduktorů. Kbelský program byl reprodukován čtvrt hodiny před zahájením filmového představení, vždy od 20:15 hod. po dobu několika týdnů.
    Do kina Sanssouci se ke konci roku 1923 zašel podívat libochovický občan pan Josef Neudert. Sám od samého začátku vysílání poslouchal v Libochovicích Radiojournal na krystalku, kterou si sám sestrojil.
    Produkce v pražském kině Sanssouci na něho udělala velký dojem. Byl rozhodnut pořídit si některý z prodávaných radiopřijímačů a koncesi nutnou pro poslech. Teprve 7. dubna 1924 bylo možno zažádat o individuální koncesi na poslech radiopřijímače. Ceny radiopřijímačů byly vysoké. Kompletní pětilampovka "Marconi" stála 13 850,- Kč. Za to už se dalo koupit auto. Firma Radioslavia prodávala již v únoru 1923 francouzskou čtyřlampovku s rámovou antenou za 3.200,- Kč (obr. 4). Pan Josef Neudert prošel Prahou, aby se seznámil s nabídkou. Viděl řadu typů. Lampy byly umístěny vně přístroje tak, aby bylo možno pozorovat svit žhavícího vlákna. Karlínská firma "Radiofona" nabízela čtyřlampovku "Allconcert". Přístroj svým vzhledem připomínal exponát fyzikálního kabinetu. Vybaven byl čtyřvoltovým akumulátorem a anodovou bateri ze suchých článků. Vedle sluchátek bylo možno připojit tzv. "rourový reproduktor". (Obr. 5)
    "Tohle radio musím mít," rozhodl se pan Neudert. Tak se stalo. Zaplatil 3.600 Kč a firma mu pomohla s žádostí o koncesi (za 30,- Kč měsíčně). To trvalo další dva měsíce, a tak v červnu 1924 mohl poslouchat nejen Radiojournal, ale v noci i některé evropské stanice, které přibývaly.
Přesto, že bylo zaká-záno konat veřejné produkce, mnoho libochovických občanů pana Neuderta žádalo, aby takovou produkci uspořádal. Nakonec se rozhodl. Vyjednal si sál v restauraci "U Libuše".


Obr. 4 . Čtyřlampovka "Radiola"
dovážená z Francie.


Obr. 5.
Čtyřlampovka "Allconcert" s rourovým reproduktorem (1924).

    Jedno sobotní odpoledne v červenci 1924 bylo tím dnem, kdy k Libuši přicházeli lidé z Libochovic i okolí, aby na vlastní uši slyšeli, co je to vlastně to rádio...
    Pan Neudert již dopoledne natáhl anténu z věžičky restaurace dozadu přes kuželník, který se tam provozoval. "Allconcert" vyzkoušel na sluchátka. Vše perfektně fungovalo. Odpojil tedy zdroje napětí a vše uložil do vedlejší místnosti na pozdní letní odpoledne. Bylo jasné, že se všichni ti lidé dovnitř nevejdou, ale marné byly domluvy, že se poslech udělá nadvakrát. Konečně nastal čas začátku produkce. Velká tlačenice kolem stolku, na kterém stála čtyřlampovka, nedovolovala ani panu Neudertovi stát na jednom místě a věnovat se přívodům k akumulátoru a anodce. Konečně připo-jeno. Požádal přítomné o klid ... zapnul "Allconcert" ... náhle se čtyři lampy prudce a silně rozsvítily jako žárovky ... a na to zhasly ... Pan Neudert hlasitě vydechl a po chvíli třesoucím hlasem ohlásil všem: "Je po produkci, lampy jsou spáleny!" Velké zklamání všech. Nikomu se nechtělo odejít, ale byl to smutný fakt.


Obr. 6 Pan Josef Neudert (vpravo)
předvádí na Házmburku zařízení
na velmi krátké vlny (1962).


    Když mě ten příběh pan Neudert (obr. 6) po čtyřiceti letech vyprávěl, s rozechvěním řekl doslova: "V té napjaté a nervózní atmosféře s tolika lidmi jsem v tom zmatku zaměnil přívody žhavení a připojil je místo na 4V na 80V anodku ... vznikla iluminace a bylo po produkci ..." To se ale stalo i Marconimu v Dublinu při regatě a on se nevzdal a pokus později úspěšně opakoval. Pro pana Neuderta to znamenalo koupit 4 nové lampy za 400,- Kč. To také udělal a produkci "U Libuše" opakoval, za ještě většího zájmu. Tentokrát se pokus dokonale povedl a přispěl k rozšiřování posluchačů rozhlasu v Libochovicích.

 Antonín Glanc


Literatura:
Josef Maršík, Počátky rozhlasu (2003)
Viktor Křížek, Když radio bylo mladé (2004)
Antonín Glanc, Radiojournal 58/2006
archiv autora


Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice