Datum a časDnes je pondělí, 1.5.2017SvátekSvátek má [Svátek práce]
Přístupy854191. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

ÚTĚK

Cesta zpátky do Ontaria, hledám práci, inzerát a interview, dělám mistra v údržbě, potíže v práci, páté kolo u vozu, strach z výpovědi, cesta na popravu není lehká, znova inženýrem


Cesta zpátky do Ontaria, hledám práci, inzerát a interview, dělám mistra v údržbě, potíže v práci, páté kolo u vozu, strach z výpovědi, cesta na popravu není lehká, znova inženýrem

    Můj andělíček strážný se o mě staral a do Vancouveru jsme dojeli bez nehody. Vyložili jsme náklad, přepluli na Vancouver island a naložili na vlek moji loď a nábytek. Já nabídl mému řidiči, že zaplatím provinční mýta, a tak jsme nemuseli časovat projíždění provinčních hranic v noci, šofér nepolykal benzedrinové pilulky a do Ontaria jsme přijeli v pořádku.
    Žena s dětmi bydlela u rodičů v Owen Soundu a já si najmul místnost v Torontu, kde byla lepší šance najít práci. Kanada procházela hospodářskou krizí, pracovních nabídek bylo málo, podpora v nezaměstnanosti mně brzo dojde a já se začal strachovat o budoucnost.
    Když jsem přijel domů, žena mi ukázala inzerát v místních novinách. LOF Glass, továrna na výrobu automobilního skla v Collingwoodu, hledala mistra do údržbářské dílny.
    "Já s údržbou nemám žádné zkušenosti, nebudou mít o mě zájem," namítal jsem. "Alespoň jim pošli tvoje resume, nevíš, co se může stát," nabádala mě žena. Radši než se s ní dohadovat, odpověděl jsem na ten inzerát a k mému překvapení mě pozvali do továrny na interview. Vedoucí oddělení mě provedl továrnou a dílnou a potom jsme šli do jeho kanceláře. O moje pracovní zkušenosti však neprojevil velký zájem a vetšinou jsme se bavili o chytání ryb. Nakonec mi řekl: "Představím tě řediteli, doufám, že bude mít čas." Ředitel továrny se se mnou bavil možná pět minut, pak mu zazvonil telefon a ztratil o mě zájem.

    "Nestálo to za to tam jet, nemají o mě zájem," řekl jsem ženě a začal se připravovat na cestu do Toronta za prací. Za týden mi najednou ten vedoucí zatelefonoval: "Nabízíme ti práci v údržbě, můžeš začít v pondělí." Nemohl jsem věřit svému štěstí. Collingwood leží u velkého jezera Georgian Bay asi 100 kilometrů na sever od Toronta. V přístavu je jachtařský klub, nedaleko je velké lyžařské středisko Blue Mountains, lepší místo jsem si nemohl přát.

    LOF Glass [Libbey Owens Ford] byla velká americká společnost, která vyráběla ploché a automobilové sklo. Skoro všechna auta vyrobená v General Motors měla LOF sklo. Továrna v Collingwoodu byla nedávno modernizována, výroba zvýšena a začali najímat nové pracovníky, vysvětloval mi můj šéf. "Budeš dělat pouze ranní směnu. Nyní se o tu práci stará předák. Na odpolední šichtě máme druhého mistra, on ale nechce střídat směnu. Budeš proto každý týden dělat s jinou pracovní četou, protože oni se střídají mezi denní a odpolední. Na dnešní šichtě je předákem Bill, on ti vysvětlí, jak to všechno chodí." Představil mě Billovi, popřál mi "Good Luck" a zmizel.
    Bill mi začal vysvětlovat, jak to v dílně chodí. "Když provoz potřebuje opravit mašinu či jinou práci, mistr vyplní 'pracovní list' a přinese ho sem do kanceláře. Já ty listy roztřídím a pak se dohodneme, kdo tu práci bude dělat." Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že Bill není moc ochotný a musel jsem z něho tahat informace jak z chlupaté deky. Jeho četa nebyla o moc lepší. Ztratili moji chlazenou kancelář a byli zpátky v horké dílně. Do těžké či špinavé práce se jim nechtělo a tyto pracovní listy skončily na spodku hromádky. Já měl nyní na starosti 'pracovní listy' a všechny další úkoly, o kterých jsem nic nevěděl a úplně jsem závisel na Billovi. Ten mi ale pomáhal jen zdráhavě, mnohokrát pokrčil rameny, řekl "za podávání rad mě neplatěj " či "nemám čas, mám moc práce" a zmizel.
   Nějak jsem protloukl první týden a čekal, jak to bude s příští četou. Ta byla ale ještě horší. Předák na moje otázky odpovídal většinou "ano, ne či nevím" a ostatní se mě snažili ignorovat. Brzo jsem zjistil, že je v tom popichuje jejich předák. Nezbylo než jít za mým šéfem a vysvětlit mu, co se děje. On ale pouze mávl rukou a řekl: "Nic si z toho nedělej, oni jsou zvyklí dělat po svém, musí si na tebe zvyknout. S předáky budeš mít trochu potíží. My jsme totiž tvoje místo napřed vyvěsili tady v továrně a čtyři si o to zažádali. Neměli ale dostatečné kvalifikace, a tak jsme se rozhodli najmout někoho z venku". Bylo mi jasné, že od něho nemůžu očekávat žádnou podporu, vrátil se zpátky a čekal, co bude dál.
    Příští týden nebyl o nic lepší, a tak jsem se rozhodl poradit se s mistrem na odpolední směně. Moc jsem se s ním do té doby neviděl. Jmenoval se Garth, byl starší, tlustý, pomalý a nemluvný. Přišel do práce s novinami v ruce, něco zabručel, prohlídl si pracovní listy, nasedl na elektrický skůtr a zmizel. Našel jsem ho v truhlárně. Seděl ve starém křesle, nohy na stole a četl noviny. Vysvětlil jsem mu moji situaci a zeptal se, jak to on dělá. "Nejsou rádi, když jim někdo poroučí. Já jim do toho nekecám, ať si tu práci rozdělí sami. Když něco potřebují, tak ať za mnou přijdou". Taková rada mně moc nepomohla a brzo jsem zjistli, že i Garth byl zvláštní případ. 
    Před dvaceti lety byl v továrně ředitelem Američan. Jeho dcera, stará panna, se seznámila s Garthem, který byl dělníkem na lince. Netrvalo dlouho a Garth se s tou starou pannou oženil. Brzo byl povýšen na mistra, ale protože byl líný a ne příliš chytrý, nikdo s ním nechtěl dělat. Jeho švagr byl přeložen zpátky do USA a stal se zástupcem ředitele celé společnosti LOF Glass. Garth ztratil ochránce, ale pracoval pořád stejně a nikdo si na něj netroufl sáhnout. Nakonec mu ale došlo štěstí a byl vyhozen z práce. Ale ne na dlouho. Jeho žena zatelefonovala tatínkovi a Garth byl brzo zpátky v práci. Stal se mistrem údržby na odpolední směně, kde byl dobře schovanej a kde nemohl moc škodit. Já měl ale smůlu, že mě údržbáři porovnávali s Garthem a očekávali, že budu s nimi jednat tak jako on.
    Uplynulo několik týdnů a moje situace se příliš nezlepšila. Závisel jsem pořád na dobré vůli předáků, neměl se na koho obrátit a cítil jsem se jako páté kolo od vozu. Jeden den jsem viděl mého šéfa, jak provádí návštěvníka fabrikou, tak jako mě prováděl před několika týdny. Zastavili se na dlouhou dobu v naší dílně a o něčem debatovali. Bylo mi jasné, co se děje. Hledají nového mistra do údržby. Cítil jsem, že moje dny jsou sečteny. Druhý den zazvonil v kanceláři telefon. Byl to můj šéf. "Můžeš teď ke mně přijít? Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit." Tak už je to tady! Takhle se asi člověk cítí, když ho vedou na popraviště, napadlo mě cestou do kanceláře.

    "Jak se ti líbí v údržbě? " zeptal se mě můj šéf. Nemělo cenu nic předstírat. "Tak to asi vypadá v pekle," jsem mu odpověděl a čekal, co bude dál. Trochu se zasmál. "Peklo musí být horší než naše údržba. Mám pro tebe ale novinku. Dostali jsme povolení z ředitelství zaměstnat nového inženýra, jestli chceš, tak můžeš zítra začít pracovat v kanceláři". Já na něj vyvalil oči. "Inženýra? V kanceláři? Já čekal, že dostanu výpověď". Šéf se začal smát. "Trošku jsme tě tahali za nos. Poslali jsme na ředitelství naší společnosti žádost o místo inženýra. Když jsi nám poslal resume, tvoje kvalifikace odpovídaly tomu, co jsme potřebovali. Museli jsme ale čekat na povolení a nemohli jsme ti nic slíbit. Proto jsme tě najmuli dočasně jako mistra v údržbě. Mohli jsme si tě tak okouknout, jestli se nám budeš hodit, a ty jsi měl příležitost se seznámit s výrobou. Já věděl, že budeš mít s předáky velké potíže. Přežil jsi to ale docela dobře." 

    Spadl mi obrovský balvan ze srdce a příští den jsem se rychle přestěhoval. Kluci z údržby nebyli tak špatní, včetně předáků, a když dostali nového mistra, který začal práskat bičem, tak mě chtěli zpátky, že se budou chovat slušně. O tom já ale nechtěl ani slyšet. Byl jsem spokojený sedět v kanceláři u počítače, o pracovní listy ať se stará někdo jiný.

    Můj život se usadil a příštích 12 let jsem pracoval pro LOF Glass. Nemá cenu čtenáře nudit mým životem a nejlepší bude skončit moje příhody tam, kde jsem začal, s kamarády, se kterými jsem se přece tenkrát chystal na útěk ......

J. Bažant

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice