Datum a časDnes je středa, 28.6.2017SvátekSvátek má Lubomír
Přístupy916020. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

ÚTĚK

Cesta do Kemana, prohlídka elektrárny, komu patří voda, hezká přroda není pro každého, nespokojenci, Kemano II, sršní hnízdo, přijede matka

Cesta do Kemana, prohlídka elektrárny, komu patří voda, hezká přroda není pro každého, nespokojenci, Kemano II, sršní hnízdo, přijede matka 

    Děti jsme nechali u známých a brzo ráno jsme nasedli do helikoptéry na cestu do Kemana. Pilot byl asi v dobré náladě. "Dneska poletíme podle fjordu. Je to delší cesta, ale daleko hezčí. Normálně letím přes hory a kontrolujeme stožáry vysokého napětí, " ozval se jeho hlas ve sluchátkách. Letěli jsme nízko nad vodou a kolem nás se tyčily vysoké hory, na některých se třpytily ledovce, ze kterých kaskádovaly do fjordu bílé vodopády.
    Najednou jsme zahnuli do údolí, kterým protékala řeka a brzo jsme uviděli malebnou vesnici na úpatí vysoké hory. "Tak jsme v Kemanu," ozval se pilot. "Ta budova s červenou střechou je škola, vedle je tělocvična a krytý bazén. Za nim je rekreační středisko, ubytovna pro návštěvníky a závodní kuchyně".
    "Máme tady 70 domků, bydlí zde kolem 300 lidi," pokračoval pilot. "Na druhé straně vidíte dílny, sklady, obchod a vchod do elektrárny."
    Krátká silnice vedla do portálu postaveného v úbočí skály. "Elektrárna je vybudována uvnitř hory. Na té vysoké plošině, kam vede kabelová dráha, končí tunel, který přivádí vodu od přehrady." Vzdušná prohlídka skončila a přistáli jsme vedle větrného pytle.
    Odpoledne mě vzal ředitel elektrárny na prohlídku. Prošli jsme portálem a 300 metrů dlouhý tunel nás zavedl do obrovské jasně ozářené jeskyně. Na vyleštěné podlaze hučelo v řade 8 generátorů.
    "Do téhle jeskyně by se klidně vešel slavný Titanic. Výstavba začala během Korejské války, kdy si velmoce vyhrožovali atomovými bombami. Hliník je strategický materiál, a tak elektrárna byla postavena v podzemí," vysvětloval ředitel.
    "Tunel, který sem přivádí vodu, je 20 km dlouhý. Na druhé straně pohoří je velké údolí ve tvaru 'V', kterým protékala řeka Nechako. Na jednom konci toho 'V' postavili kamennou přehradu, která v té době držela světový rekord co do výše. Zaplavené údolí je přes sto kilometrů dlouhé a hladina jezera je 800 metrů nad elektrárnou. Voda proudí k turbínám pod vysokým tlakem a vyrábíme 850 megawattů elektřiny."
    "V přehradě je zadrženo dost vody na dalších 650 megawattů. Ta voda nyní není využitá a přetéká přes přehradu."
    "ALCAN má do roku 2000 nárok na využití této vody. Do té doby musíme zde postavit další elektrárnu. Jinak ten nárok ztratíme. Do minulého roku Kitimat nebyl zapojen do elektrické sítě Britské Kolumbie a ta elektřina by nebyla využita. Nyní přebytečnou elektřinu můžeme prodávat do severoamerické sítě. Jenže když ALCAN podepsal smlouvu s vládou Britské Kolumbie, bylo to s porozuměním, že v Kitimatu postaví další hliníkový smelter. Nyní je ve světě nadbytek hliníku, a naše společnost chce prodávat elektřinu, ale ne hliník. Je to politicky velice delikátní situace. 
Jeden konec jeskyně nebyl ozářen a za plotem jsem viděl dvě obrovské díry. "Stavitelé se obávali, že v případě rozšíření elektrárny budou se vevnitř odstřelovat skály a otřesy země by mohly poškodit ložiska generátoru. Proto vyhloubili základy pro dva generátory."
    Do té díry by se vešel tak pětiposchoďový barák, odhadoval jsem. Dalších šest poschodí, možná víc do stropu od naší podlahy, tak do té jeskyně by se klidně vešla 12ti poschoďová budova.
    "Plány na stavbu nové elektrárny a tunelu probíhají naplno. Výstavba začne příští rok. Proto tady potřebujeme dalšího inženýra," vysvětloval mi ředitel. "Nedej se ale zlákat hezkou přírodou. Není to tady pro každého. Mnoho lidí sem naláká příroda, dobré bydlení, výborný plat a dovolená. Líbí se jim tady dva měsíce a pak si uvědomí, že silnice je pouze 15 km dlouhá, že tady není restaurace či hospoda, obchod dostane zásoby jednou za týden, že mají zvědavé sousedy a že jsou izolováni od světa, na který jsou zvyklí. Vydrží tady možná rok. Nejhorší jsou ale ti nespokojenci, co tady zůstanou. Pořád si na něco stěžují a není je možno uspokojit. Kdybych mohl vybrat příštího ředitele, byl by to psychologist, který pracoval jako diplomat v nějaké zaostalé zemi a má zkušenosti, jak řešit neobvyklé problémy. Pro nás to varování ale bylo zbytečné a příští měsíc jsme se stěhovali.
    Netrvalo dlouho a ALCAN oznámil s velkými fanfárami "Projekt KEMANO II"- výstavbu nové elektrárny. Nevím, jaký ohlas od veřejnosti páni ředitelé očekávali. Co dostali, se dalo porovnat k šlápnutí do sršního hnízda. Rybáři začali ječet, že v řece Nechako nebude dost vody pro lososy, až budou putovat proti proudu se třít. Že voda bude příliš teplá a malí lososové to nepřežijou. Farmáři si stěžovali, že nebudou mít vodu na zavlažování. Města a vesnice se obávaly, že budou muset v létě dávkovat vodu pro své obyvatele. Vodáci křičeli, že hladina vody bude příliš nízká na splavení řeky. Nejvíce ale ječeli "zeleni". "ALCAN se zajímá pouze o zisk, je mu fuk, co se stane s přírodou. Když postavili přehradu, zaplavili obrovskou zalesněnou oblast a nechali všechny stromy shnít." A ukazovali obrázky pobřeží olemované suchými stromy trčícími z vody. 
    ALCAN mi začal připomínat obra, který sedí na obří židli a na stole si hraje s modelem elektrárny. Pod židlí tancují zelení čertíci s pochodněmi a snaží se mu židli podpálit. Obr je ignoruje, ale po chvíli ho začne pálit zadek a počíná se vrtět.
    "Je to pravda, zatopili jsme údoli se stromy. V té době ale nebylo s těmi stromy co dělat. V té oblasti nebyly žádné cesty, žádné pily či papírny na zpracování dřeva. Začínáme nyní všechny ty shnilé stromy sklízet a budeme je spalovat. Nemají žadné využití," oznámil mluvčí ALCANu.
    Za to sklidil pouze opovržení od zelených. "Napřed znečistili celé pobřeží, nyní budou znečišťovat ovzduší. Ten projekt nesmí pokračovat dál!!"
    Delegace ALCANu cestovala po celé oblasti ovlivněné výstavbou. Vezli s sebou výstavu, která vysvětlovala, jak příroda bude chráněna a bude dost vody pro všechny. Všude je ale vítaly demonstrace zelených, kteří mávali s obrazy zaplavených oblastí.
    V Kemanu zatím přípravy na konstrukci pokračovaly. Projektanti, geologové, inženýři a stavitelé přijížděli a odjížděli. Ekologové studovali okolní přírodu od kytek až po medvědy. Po tom, co strávili nepohodlnou noc na stromě, kam je zahnal zvědavý grizzly, je doprovázel strážný s velkorážnou puškou.
    Nám se v Kemanu moc líbilo. Bydleli jsme v rodinném domku, přes ulici byla školka pro kluky. Na podzim řeka byla plná lososů a naplnil jsem mrazák. V přístavu byla malá loděnice, kam jsem si přivezl naši loď. Byl to ráj pro kutily, protože v dílnách se dalo vyrobit všechno možné, většinou zadarmo. 
    Osobní loď MV Nechako jezdila do Kitimatu dvakrát týdně. Byla to ale dvoudenní cesta, jeden den tam a druhý den zpátky, což znamenalo přenocovat v Kitimatu. ALCAN platil za nocleh, když cesta byla ze zdravotních důvodů, jako návštěva lékaře či zubaře. Z toho důvodu v Kemanu žilo spousta "hypochondrů", kteří vždycky onemocněli, když bylo potřeba jít nakupovat, zvláště před Vánocemi.
    Žili jsme v Kemanu asi rok, když jsem se rozhodl pozvat moji matku na návštěvu. 
    Od té doby, co jsem odešel, uplynulo 18 roků. Byl čas, aby naši kluci potkali svou babičku. Česky neuměli ani slovo, tak jsem je rychle naučil česky nadávat, což jim šlo dost dobře. Vzal jsem si dovolenou, v Kitimatu jsme si najmuli auto a jeli do Vancouveru a čekali, až přiletí máma.

J. Bažant

P.S.
Čtenáři, kteří mají zájem o Kemano a přístup k počítači, můžou jít do GOOGLE či YAHOO, napsat KEMANO [či KITIMAT] a po troše námahy najít tam spoustu informací, včetně smutného zániku Kemana [a někde je tam schována moje fotka].

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice