Datum a časDnes je pátek, 18.8.2017SvátekSvátek má Helena
Přístupy966679. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Útěk

Stávka, cesta do fabriky, můj nový šéf, nucený dobrovolník, ALCAN NAVY, nakládáme zásoby, telefon se odmlčel, chceme pivo, cesta domů

Stávka, cesta do fabriky, můj nový šéf, nucený dobrovolník, ALCAN NAVY, nakládáme zásoby, telefon se odmlčel, chceme pivo, cesta domů

    V autě byli čtyři kolegové. "Co se deje?" ptám se. Náš šéf vysvětluje, co se stalo: ALCAN má další továrnu v Arvida v provincii Quebec, kde odbory vyhlásily stávku a továrna je zavřená. Včera přijely stávkové hlídky z Arvidy až sem do Kitimatu a zatarasily silnici do fabriky. Odpolední šichta šla domů, ale půlnoční šichtu nepustily do práce. 
    Ve fabrice zůstalo pouze pár předáků, mistrů a dělníků. Odbory z Arvidy se takto snaží přinutit ALCAN, aby s nimi uzavřel nový kontrakt. To, co dělají, je ilegální, ale ALCAN musí jít k soudu, aby odvolali stávkové hlídky. To bude trvat pár dní a ředitelství naší společnosti se rozhodlo udržovat výrobu za každou cenu. 
    Nebude to lehké. V továrně pracuje 3000 dělníků, kteří patří do odborů, a ti nemohou či nechtějí překročit stávkové hlídky. Tak zbývá 800 pracovníků, se kterými udržovat výrobu. Mnoho z nich začínalo v provozu, a tak spolu s předáky a mistry je dost zkušených lidí na udržování výroby, alespoň na několik dní. 
    "Silnice do továrny je zatarasená," vysvětluje boss, "tak jedeme do loděnice, odkud nás budou převážet loděmi na druhou stranu fjordu, kde má ALCAN přístav." Venku je tma a loděnice je plná lidí, kteří čekají na převoz. Nálada je ponurá, lidi většinou mlčí či šeptají, tak to asi vypadalo, když byla mobilizace. Čeká nás taky válka s odbory?
    Z přístavu nás vozí autobus do továrny. Tam vládne organizovaný chaos, lidé jsou přidělováni na různá pracoviště. Můj nový boss je Dave, který je normálně mistr údržby na pásových dopravnících. Známe se dobře, dělám ve stejném úseku. Dave začal pracovat v továrně jako "grease monkey"
-mazač a pomalu se vypracoval na mistra. Je na to hrdý a na lidi, kteří nezačali ze spoda, se kouká přes prsty. Když potřebuji nějaké informace, řekne mi půl toho, co ví. Zbytek si musím zjistit sám a nebo k němu přijít s prosíkem. 
    "Potřebuji někoho, kdo umí jezdit s 'front end loader**'," prohlásil nám náš nový velitel. Já se přihlásil "Na vojně jsem jezdil s buldozerem, potřebuji, aby mi někdo ukázal, jak hejbat ty páky". Opomenul jsem dodat "...jezdil asi tak dvě hodiny...". Dave mi hodil klíče."Zjisti si to sám, nemám čas se s tebou párat," na mě zavrčel. Vzal jsem klíče a jdu k mašině. Kola jsou daleko větší než já. Vylezu do kabiny, hlava se mi motá z té výšky a hledám starter. Dva dny jsem převážel materiál a štěstí mi přálo, nic jsem neporazil, nikoho nepřejel. Pak mě převelili na jiný úsek.
    Začáteční chaos zmizel a každý se pomalu zapracoval do nové práce. Pro mnoho zaměstnanců to byly velké změny. Vedoucí velkého oddělení se najednou ohání lopatou a jeho nejnižší zaměstnanec mu dává rozkazy. Nekteří se té situaci smáli, několik mělo velké potíže spolykat takové ponížení. Dělali jsme 12-ti hodinové šichty a stravovali se v provizorní závodní kuchyni, ve které vařili amatérští kuchaři. Netrvalo dlouho a Dave prohlásil, že takovou šlichtu jíst nebude a postavili jsme si vlastní kuchyni, pro kterou jsme fasovali zásoby. Jídlo bylo lepší a brzo v době oběda přicházeli hladoví návštěvníci, kteří čekali, až se Dave nad nimi slituje a dá jim talíř na ochutnání.
    Před začátkem šichty jsme měli půlhodinovou schůzi, kde jsme plánovali, co se bude dělat. "Dneska půjdeš jinam," mi jednou oznámil Dave,"potřebovali dobrovolníka, tak jsem tě přihlásil. Máte sraz na bráně". "Na co jsem se přihlásil?"
ptám se. "To mi neřekli, prý je to tajemství," odpovídá Dave. Na bráně je patnáct 'dobrovolníků'. Každý dostal silnou hůl, naložili nás do autobusu a odvezli do přístavu. Tam na nás čekala MAY'AH, desetimetrová motorová loď, která patřila ALCANu. Normálně na ní hostlili 'důležité hosty' či funkcionáře, kteří navštívili fabriku a chtěli si taky zarybařit. A hostili je dobře, jak jsme zjistili ze zásoby alkoholu, kterou jsme okamžitě zkonfiskovali. Když jsme vyjeli na fjord, kapitán nám prozradil to "tajemstvi". 
    Stravovat 800 lidí není maličkost, zvláště když všechny zásoby se dopravují do továrny helikoptérou. Naše vedení se rozhodlo přivézt zásoby do fabriky. Nejbližší město, kde byly zásoby k dostání, je přístav Princ Rupert. Náš účetní prý zašel do jednoho supermarketu, zavolal si majitele a prohlásil: "Kupuji všechno, co tady máte, zítra ráno to musí být naloženo na barge** v přístavu" a dal mu podepsaný šek. "Vypište tam, jakou to má cenu," řekl mu. 
    Příští den tug boat** začal táhnout barge do Kitimatu, cesta 200 km dlouhá. Taková událost se nedá utajit a vedení se obávalo, že cestou se stávkující dělníci pokusí barge přepadnout a vyházet zásoby do moře. Proto se rozhodli dát na barge 'dobrovolníky' ozbrojené holemi, kteří budou zásoby bránit. Pojmenovali jsme naši loď ALCAN NAVY a vypluli k místu setkání s tug boat. Když jsme tam dojeli, moře bylo prázdné. Strávili jsme celou noc projížděním fjordu, ale barge jsme nenašli. Že by ji potopili? Brzo ráno jsme dostali šifrovanou zprávu, že barge je v Clio Bay, zátoce asi 5 km od Kitimatu. Posádka tug boatu, která taky patřila k odborům, odmítla jet až do ALCAN přístavu. 
    Obsadili jsme barge a čekali, co bude dál. MAY'AH neměla šanci táhnout naloženou barge, velkou jako tři volejbalová hřiště, do přístavu. Na to přijede MV NECHAKO, osobní loď asi 50 metrů dlouhá, která dopravovala lidi a zboží mezi Kitimatem a Kemanem, kde stála elektrárna. NECHAKO přijela ráno, navázali jsme lana a kapitán nařídil naplno vpřed. Voda se vířila, zadek lodi témeř klesl pod vodu, ale barge se stěží pohnula. "NECHAKO je postavená na rychlou jízdu, nemůže tahat takový těžký necky," prohlásil kapitán, "budeme muset na ni přeložit všechny ty bedny a převážet je do přistavu." Utvořili jsme řetěz a překládali krabice a kartony na loď. Cigarety!! Zaječel jeden dobrovolník a upustil krabici. Když byla NECHAKO naložená, kuřáci se vrhli na krabici a cpali se cigaretami. 
    Loupeživá horečka nakazila celou posádku a rabovali jsme krabice s brambůrky, žvejkačkami, čokoládou a dalšími dobrotami. Překládání trvalo celý den, nakonec přiletěla pomáhat i helikoptéra. Měli jsme zásoby na celý měsíc.
    Druhý den jsem byl zpátky v práci. Nálada byla ponurá. Telefon, naše linka se světem, se odmlčel. Někdo přeřezal dráty. Spojení s venkem bylo nyní s vysílačkou. Pouze důležité soukromé hovory byly povoleny. Stávkující odposlouchávali rozhovory a mnohokrát, když helikoptéra přiletěla k domluvenému místu přistání, místo zásobovacího auta tam čekali naši nepřátelé. Tento problém vyřešil čínský inženýr, který se domlouval se svým bratrem v Kitimatu jazykem, který byl stavkujícím španělskou vesnicí.
    "Hergot, já bych si dal pivo," stěžoval si Dave během schůze a masíroval si pivní ledvinu. "Jsme tady zavření jako v koncentráku. Musíme najít nějakou cestu, jak sem dostat pivo." Měl jsem odpolední šichtu a seděl jsem ve věži nad vysokým silem, které se plnilo surovým materiálem. Pode mnou byla fabrika jako na dlani. Davova slova mě vrtala hlavou. Pak mě napadlo, že dostat se do Kitimatu není tak těžké. Vedle přístavu je malá loděnice, kde zaměstnanci mají lodě. Nedaleko je díra v plotě, kterou jsem občas používal jako zkratku, když jsem chtěl v poledne zajít k mé plachetnici. Za plotem je stará cesta, která vede k polomu. Tam je to špatné, plno padlých stromů, bahna a křoví. Z druhé strany polomu je to asi kilometr k silnici. Domů by to trvalo tak dvě hodiny. Zpátky to bude lehké. Doma mám nafukovací člun s motorem. Dám ho do řeky pod mostem a popluji do fjordu a pak do loděnice, tak hodinu cesty. Našim klukům se po mě musí stýskat. Já měl tolik práce, že na domov jsem ani nepomyslel.
    O půlnoci jsem předal šichtu a místo do mé kanceláře, kde jsem spal, zamířil jsem k díře v plotu. 

J. Bažant


**Front end loader - velky traktor, který má vepředu namontotovanou lžíci.
**Barge - takové velké plovoucí bezmotorové "necky" zakryté s podlahou, na které se naloží různý materiál, auta, cisterny či kontajnery. Používá se na pobřežní dopravu. Barge se tahá s "tug boat"- takový remorker, velká, pomalá motorová loď.

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice