Datum a časDnes je pátek, 18.8.2017SvátekSvátek má Helena
Přístupy966683. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

ÚTĚK

Na internetových stránkách jsme uveřejnili výzvu, kterou jsme se obraceli na naše rodáky, které osud zavál do světa, aby se s námi podělili o svůj životní příběh

Na internetových stránkách jsme uveřejnili výzvu, kterou jsme se obraceli na naše rodáky, které osud zavál do světa, aby se s námi podělili o svůj životní příběh. Jako první se ozval pan Jaroslav Bažant, který svůj život tráví v Kanadě. Teď se již začtěte do pokračování jeho vyprávění.

III.

V uprchlickém lágru. Prodáváme republiku. Voják - hrdina či vrah? Umývačem nádobí. V anglické armádě. Sudetská pomsta. Do Česka či do Konga?

    Uprchlický lágr v Zindorfu byl upravené vojenské kasárna. První dojem nebyl moc příznivý. Byli jsme za ostnatým drátem a žili armádním stylem. 10-15 lidí stejné národnosti na cimře. Jídlo bylo zadarmo, na lístky, které jsme dostali za dělání rajónů, do kterých nás honil lámanou češtinou jeden sudeťák. Rodiny bydlely pohromadě v jakýchsi garsonkách.
    Prvních pár dnů bylo stráveno putováním do různých kanceláří na registraci. Potom nás Němci poslali na výslech ke špionážním agentům Francie, Anglie a USA. Ten, kdo měl štěstí a něco věděl, byl pozván zpátky na pohovory. Říkám štěstí, protože nám dávali asi 25 marek za den. To pro nás byly velký peníze a každý se snažil zrazovat republiku co nejdéle. Pravda se protahovala, překrucovala, věci jsme si vymýšleli a občas lhali. Nejštědřejší byla CIA, která byla známá, že se dala nejdéle oblbovat. Já byl na vojně u bývalých PTP, o což nebyl zájem. Na štěstí jsme stavěli kasárna pro protiletadlovou raketovou základnu u Rožmitálu. Přestože jsem na základně nikdy nebyl a raketu neviděl, podařilo se mi z nich vyždímat 4 dny žoldu, než mně došly lži.
    V lágru jsem se setkal se všemi druhy lidí a národností, za mnohé komunisti museli být v duchu rádi, že se jich zbavili. Nejzajímavější byl ten, kterému jsme říkali "Voják". Byl to příslušník Pohraniční stráže, který při útěku zastřelil druhého strážného. Československo tvrdilo, že byl chladnokrevný vrah a chtěli na Němcích, aby ho vydali zpátky. Svobodná Evropa z něho udělala hrdinu, který si prostřílel cestu na svobodu. "Voják" nevypadal ani na vraha ani na hrdinu, spíše na to, co byl, obyčejný traktorista z JZD, zmaten mezinárodním incidentem, který způsobil. 
    Jednou jsme šli na pivo, kde nám vyložil, co se stalo. Byl takový "šťourák" a když měl službu na muničáku, začal se šťourat v zámku u dveří. Podařilo se mu dveře otevřít, ale poškodil pečeť. Uvědomil si, že by z toho měl průšvih, a tak se snažil dát pečeť dohromady. Po několika dnech z toho byl veliký průšvih a začalo vyšetřování. "Voják" měl službu na strážní věži a přemluvil druhého strážného, aby utekli. Když byli u branky na hranicích, ten druhý si to rozmyslel. Z maličkosti nastala vážná věc, ze které žádný nemohl couvnout. Kdo sáhnul první po samopalu si voják nepamatoval. Hrdinou nebyl, vrahem možná, ale rozhodně ne chladnokrevným. 
    Kolem lágru bylo spousta dílen a továren, kde jsme mohli dřít za pohádkové (pro uprchlíky) výplaty. Starousedlíci si cenili práci v Zindorfském pivovaru, odkud se dalo pašovat pivo do lágru. Nakládat celý den basy piva na auto byla ale dřina a já radši dělal umývače nádobí v kuchyni pro důstojníky americké armády v Norimberku. Bylo tam jako v ráji. Coca Cola zdarma kolik kdo chtěl. Američané byli vybíraví a kolikrát jsme sklízeli ze stolu steaky, dorty a jiné dobroty nedotčené a místo prasatům tyhle lahůdky putovali do lágru. (Pro výměnu za pivo.)
    V lágru si každý žádal o politický azyl, sepsal protokol, ve kterém vylíčil v černých barvách, jak jemu, jeho rodičům a příbuzným komunisti ubližovali. Pohovory s CIA nás poučily, jak tyto protokoly řádně namašírovat. Těch opravdových politických uprchlíků bylo velice málo, ti se za hranice lehko nedostali. V listopadu jsem měl soud, moje žádost o azyl byla zamítnuta a dostal jsem Fremde Aussweis?? Jakési dočasné povolení pobytu v Německu a začal jsem koukat po práci. Franta měl štěstí, vyučil se soustružníkem, o které byl v Německu zájem a hned dostal práci, dokonce si pro něj přijeli.
    Ještě v lágru jsem si zažádal o emigraci do Austrálie, Kanady, USA a Nového Zéalandu, tak jsem hledal dočasnou práci v domnění, že budu brzo emigrovat. Anglická armáda měla v Německu vedle bojových jednotek také pomocné jednotky jako transport, hlídání objektu či opravy vozidel, bez kterých armáda nemůže fungovat. Když přijeli do lágru rekrutovat lidi, tak jsem se přihlásil. Dostal jsem práci v 617 Tank transporter unit v Hamm. Byli jsme podivná jednotka. Žili jsme v kasárnách, oblékali armádní uniformy, přidělili nám pušky a složili jsme přísahu anglické královně. Přitom to bylo ale jen zaměstnání, nás mohli propustit z práce.
    Naše jednotka převážela tanky Centurion. Když Angličani jeli na manévry, tankista naložil tank na transporter a naše jednotka je odvezla do vojenského prostoru, kde měli

0904foto4.jpg (51181 bytes)
Alp see než přišla policie

cvičení. První tři měsíce jsme chodili do školy. Učili nás pochodovat, zdravit a podat hlášení (čemuž jsme se jako v české armádě snažili vyhýbat). Pak do řidičské školy pro velké transportery. Nejdůležitější ale pro mě byla škola angličtiny. Byli jsme tam tři Češi a život byl lehký. Chodil jsem do školy a čekal na vyřízení emigrace. Každé tři měsíce jsme šli na cizinecký úřad nechat si potvrdit prodloužení pobytu. Naše idyla byla najednou porušena doporučeným dopisem z toho cizineckého úřadu. 
    ".....Oznamujeme Vám, že váš pobyt v Německu už nebude prodloužen. Pokud do třech měsíců neopustíte území republiky, budete deportováni do Československa," nám bylo sděleno. 
    Šokováni jsme šli na ten úřad. Jirka, náš mluvčí, uměl dobře německy se začal dohadovat se starším úředníkem, co nám poslal ten dopis. Po chvíli se začali hádat, nakonec úředník zařval "Raus!!" a vyhodil nás ven. "Co se stalo?" ptáme se Jirky. "Je to Sudeťák, prý ho Češi vykopli ven a nyní si vybírá účty. Myslí vážně." To, že uprchlíky z Německa deportovali, jsme věděli z lágru, kde policie občas dělala v noci razie, hlavně na Jugoslávce. 
    Rozhodli jsme se, že půjdeme za naším velitelem. Jsme v Anglické armádě, přece nás nemůžou deportovat. Náš velitel byl Polák, který sloužil u Angličanů od války. Přečetl si dopis, pokrčil rameny." Já Vám nemůžu pomoct, vy nejste příslušníci Anglické armády, pouze pro nás pracujete". Psali jsme na Komisi pro uprchliky v OSN. Nemůžeme Vám pomoci, nemáte politický azyl byla odpověď. Co dál? Možná, že Sudeťák jenom blafoval, ale nechtěli jsme to vyzkoušet. Za měsíc přišel od něho další dopis s varováním, že pobyt v Německu se nám krátí.
    V těžké situaci člověk dostane bláznivé nápady. V Kongu vládl Lumumba podporovaný Ruskem. Provincie Katanga se

0904foto5.jpg (51203 bytes)
V anglické armádě 617

vzbouřila a v Belgiii hledali žoldnéře s vojenskou zkušeností. Tak jsme jim napsali. Za týden se vracíme z manévrů a na bráně nám řekli, že včera přijel mercedes s belgickou značkou a ptali se po nás. Měli jsme štěstí, že jsme je minuli. 
    Další plán byl, že odjedeme s transportérem naloženým s tankem na zkušební jízdu. To se dělalo běžně po opravách. Stačilo říct "Zkušební jízda" a strážný otevřel bránu. Pak zamíříme po dálnici do Československa a vykoupíme si trest za útěk za hranice pokročilým anglickým tankem. Na štěstí jsme to nemuseli zkoušet, protože nám přišel na pomoc z Francie generál De Gaule.

Pokračování příště.

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice