Datum a časDnes je sobota, 24.6.2017SvátekSvátek má Jan
Přístupy912535. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339
MUDr. Horn, stomatologie
Čechova 655, Libochovice, tel. 777 790 680

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830

Zkuste chodit naboso

Nerad to přiznávám, ale opravdu jsem zažil dobu, kdy jsem jako kluk lítal po vesnici bosý a večer se vracel domů s otlučenými palci u nohou. Nebylo to snad proto, že bychom byli tak chudí, aby rodiče neměli na boty (bylo to v socialismu, kdy všichni měli všechno), ale chodili jsme tak s klukama proto, že nás to prostě bavilo. Jenže ono to bosé chození zřejmě mělo něco do sebe i po zdravotní stránce. Dokazuje to i nový trend putující sem – odkud jinak – z Ameriky, pojmenovaný barefoot (bosá noha) a opírající se o výzkumy lékařských kapacit, které chůzi naboso doporučují jako terapii pohybového ústrojí.
Shodou okolností jsem to začal řešit loni i sám od sebe, protože jsem hledal cestu, jak to zařídit, aby mě pořád nezábly nohy. A zjistil jsem, že je mám jednoduše zchoulostivělé. Ono to prostředí, kdy jsou věčně uvězněné v ponožkách a botách není nic moc. Tak jsem je začal odkrývat. Vrchol byl, když jsem v lednu na své výpravě na Rujánu (četli jste v některém z minulých vydání), chodil v sandálech i ve sněhu a nohy mě nezábly. Takže? Takže nezbývalo, než si po dlouhých letech otestovat, jaké to je chodit úplně bos.
Příležitost se naskytla začátkem května, kdy jsme vyrazili s manželkou do Beskyd. Byl nádherný den, osmnáct stupňů ve stínu, na slunci bylo i přes dvacet a my zamířili po sjezdovce vzhůru na kopec Razula. Měl jsem sandály, které jsem si sundal, když mě žena fotila na koláči zbylého sněhu. Pak jsem si je už neobul. 
Na tomto místě musím přiznat, že jsem měl trochu natrénováno. Doma chodím bosý na zahradu už od jara, takže chodidla mám trochu zvyklá. Chůze v terénu ale byla premiérová. A překvapivě snadná. Nahoru po sjezdovce to bylo jako po koberci. Tráva byla slehlá, jak na ní ještě před dvěma týdny ležel sníh, takže působila jako koberec. I v lese se mi šlo dobře a s rozkoší a za doprovodu výkřiků mé choti: „Fuj, ty seš ale prase,“ jsem procházel loužemi, dokud mě jedna nevyškolila, když byla hlubší, než jsem čekal, a namočil jsem si nohavice u kraťasů. Ouvej přišlo na lesní cestě, kterou si lesáci vyztužili velkými kameny. Chvílemi jsem šel podél cesty ostružiním, chvílemi tam, kde byly kameny nejvíc uježděné a zatlačené do podloží. Závěrečnou část jsem odpajdal po hliněné cestě ozdobené drobným, ostrým, posypovým štěrkem.
Mnohem zajímavější než popis cesty je ale reakce těla na tuto změnu. Ty učené věci, kterými budu prokládat své zkušenosti, mám pochopitelně vyčtené z literatury. Chodidla jsou posetá množstvím receptorů, které vyhodnocují stav terénu, po kterém se člověk pohybuje. Tahle čidla jsou pochopitelně v botě vypnutá, protože vnímají pouze podrážku, maximálně plastický vzorek ponožky. Takže když si zujete boty, chvíli to trvá, než je aktivujete. Ale během pěti minut vše funguje, jak má. Jdete a najednou zjistíte, že vám v chůzi vydatně pomáhají prsty. Když jsem stoupal po prudké sjezdovce, prsty se automaticky zarývaly do terénu. Uklouznout? V botách možná. Naboso ne. Už v okamžiku, kdy se pata dotkne země, vysílá do hlavy signál o druhu terénu. Ty signály jsou zdrojem informací, jež mozek rychlostí světla zpracuje a vyšle povely svalům na noze. Všem svalům, i těm, o nichž kvůli botám nemáte ani ponětí. Jejich existenci jsem si uvědomil druhý den, když jsem vstal z postele. Je zajímavé, že si v terénu chráníme nohy pohorami nad kotníky proti vyvrknutí, ale když jdete naboso, tak si nohu nezvrknete.
A další aspekt: zvolníte. Chůze je pomalejší, protože dáváte pozor, kam šlapete. Existuje jedno anglické pořekadlo – watch your steps – chraň své kroky. V tomto případě se naplňuje. A když se chcete podívat, kde jste, tak prostě zastavíte. Já jsem uvěřil i tomu, že chodidly vnímám vše, co mě obklopuje. Dotýkal jsem se přírody. Vnímal jsem, jak je studená hlína, teplé bahno i sametové jehličí.
Čínská medicína sleduje životní dráhy v těle, na nichž se nacházejí akupunkturní body. Nejvíc bodů je právě na chodidle. Uvědomíte si to, když stoupnete bosou nohou na štěrkem vysypanou cestu. To vám vhrkne i slza do oka a nevíte proč. Jdete si jen tak na procházku a stimulujete všechny akupunkturní body, jaké máte. A zadarmo. A to jen díky tomu, že si necháte doma boty.
Je v povaze člověka hledat na všem nějaká ale. Ano, jsou i tady. Chůze naboso vůbec nemusí být uvolňující a přínosná. Ale to jen v případě, že jdete terénem, který „vylepšil“ člověk. Po posekané louce, kde vám ostře střižená stébla pronikají do kůže; po vyštěrkované cestě, kde kameny píchají a nutí nohu vytáčet se do nepřirozených úhlů; po rozpáleném asfaltu, který funguje jako plotna na sporáku.
I přes tato ale doporučuju všem, aby si to vyzkoušeli. A přidám jedno filozofické ponaučení na závěr: Snažíme se izolovat od okolního světa (jako by to bylo možné), abychom se chránili a stávají se z nás ke všemu náchylné třasořitky.

Jiří Roth 

PS: Tu osinu z nějaké debilní rostliny se mi podařilo vydolovat z chodidla až po týdnu.

Komentáře

Vydání
< Ročník 2017 >
I.II.III.
IV.V.VI.
VII.VIII.IX.
X.XI.XII.
Libochovické noviny
Redakční rada


Šéfredaktor:
Mgr. Josef Krob

Redakční rada:
Mgr. Barbara Bláhová
Tomáš Černý
Pavel Česal
Ing. Milena Ryšavá
Alena Šebková
Stanislav Tlustý 

               

Počasí
Anketa
© 2009 Webdesign by Media Creative s.r.o.
Developed by Smartware s.r.o., Redakční systém MultiCMS
admin | webmail | Intranet |
www.libochovice.cz - Oficiální stránky města Libochovice