Datum a časDnes je úterý, 17.10.2017SvátekSvátek má Hedvika
Přístupy1030198. návštěvník
Důležitá čísla

Tísňové linky

Integrovaný záchr. systém 112
Hasičský záchr. sbor 150
Záchranná služba 155
Policie ČR 158

Městská policie Libochovice

náměstí 5. května 48, Libochovice,
tel. 724 016 458, 606 715 956
email:
skype: mplibochovice

Skype chat, instant message

Policie ČR, OO Radovesice

Radovesice č. p. 5, 410 02  Radovesice
tel: 974 436 741


Hasičský záchranný sbor ÚK

PS Lovosice, Českolipská 1997/11, Litoměřice, tel. 950 425 001
PS Roudnice n. L., Žižkova 729, Roudnice n. L., tel:  950 428 011
SDH Budyně nad Ohří Budyně nad Ohří, Ladova 361, 411 18 tel:
728 088 555

Lékárna U Bílého jednorožce

Dr. Vacka 44, Libochovice, tel. 416 591 293

Lékaři

MUDr. Javůrek - praktický lékař
Čechova 655, Libochovice, tel. 416 591 169
MUDr. Klener - praktický lékař
Riegrova 69, Libochovice, tel. 416 591 334
MUDr. Korousová - dětská lékařka
Čechova 351, Libochovice, tel. 416 591 339

Podřipská nemocnice s poliklinikou

www.pnsp.cz
Kontakt
Město Libochovice
se sídlem:
Městský úřad Libochovice
náměstí 5. května 48
411 17 LIBOCHOVICE
email: .
e-podatelna:
tel.: +420 416 725 830
Sponzoři webu


zde může být i váš baner
Kudy z nudy

Cesta na konec světa

Maják jako varovný prst nabádal poutníky, aby nevstupovali dále, stejně jako do starého kmene vytesaný slovanský bůh, střežící přístupovou cestu na útesy. Poutníci nedbali varovných znamení a přelezli dřevěné kůly zahrazující úzkou stezku klikatící se mezi větrem sužovanými trnitými keři a balvany coby pozůstatky kdysi zde trčící skály. Dvě postavy zahalené do kapucí nedbaly husté chumelenice ani skučícího větru a postupovaly dále podél ostré hrany útesu. Jediný chybný krok a zřítily by se do bezmála třicetimetrové hloubky. V křoví po jejich levé ruce se objevil tunel tvořený vysekanými větvemi a strmými kamennými schody řítícími se kamsi do tmy houštiny. Být to v létě, vypadalo by všechno jako romantické zátiší od Moneta.
Jenomže byl konec ledna a my jsme se s kolegou z práce, příznivcem poplzských Panterů a kamarádem v jedné osobě Daliborem rozhodli dobýt německé letovisko Rujánu. Ve chvíli, kdy jsme konečně našli ty proklaté schody dolů k moři, jsme měli promáčené boty a bundy, protože od rána sněžilo a v kombinaci s větrem šlo o dost nepříjemnou polízanici. Jakmile jsme ale stanuli na kamenité pláži, útrapy způsobené počasím byly zapomenuty. Lidé, kteří sem před mnoha sty lety doputovali před námi, museli mít oprávněný pocit, že došli na konec světa. Široko daleko se rozprostíralo moře, ten den navzdory dotírajícímu větru překvapivě klidné. Cítili jsme se jako prastaří Slované, kteří tento ostrov osídlili kdysi dávno a čelili zde dokonce dobyvatelským nájezdům Vikingů. Na pláži jsme se zdrželi asi dvě hodiny, pořizovali jsme fotografie do časopisu a blbnuli s kameny roztodivných tvarů, které se povalovaly všude kolem nás. Svou misi jsme toho dne zakončili v rodinné hospodě v Arkoně, kde podávali výtečnou rybí polévku a další mořské pochoutky. Co tedy musím vyzdvihnout, že na Rujáně vaří opravdu skvěle a všude, kam jsme vlezli, nám stoprocentně chutnalo. 


Útesy v Arkoně.


Lidé chodili na pláži v zimním oblečení.


Maják v městečku Breege.

Nějaký starý slovanský bůh nad námi musel držet ochrannou ruku, protože během čtyř dnů, které jsme na Rujáně strávili, vystřídal snad všechny druhy počasí, jaké si člověk dokáže vymyslet. To nejhezčí si nechal na poslední den. Slunce sálalo z blankytně modrého nebe a ukotvení v prostoru a čase dokázal až pohled na zasněženou písečnou pláž. Ano, opravdu je leden - pardon, teď už 1. února - a stojíme na dlouhé písčité pláži linoucí se od obzoru k obzoru. Kdo zná německé pláže, ví, že jsou plné proutěných košů chránících dovolenkáře proti větru. Teď tu nic takového nebylo. Jen moře, písek a duny oddělující pláže od zbytku světa. Panenská příroda, čisto, průzračno… Když už bylo tak hezky, museli jsme se vykoupat, bez toho bychom se nemohli vrátit domů. Voda měla čtyři stupně, což pro nás, otužilce z Poplz, je skoro kafe.
Můžu přiznat, že se nám domů nechtělo. Liduprázdná Rujána nabízí spoustu prostoru, jak se tu vyblbnout i v zimě. Měli jsme nafukovací kajak, Dalibor se potápěl v neoprenu, jsou tu úžasná místa na pěší procházky, a kdyby bylo víc času, asi bychom využili kola, která nabízejí snad v každém penzionu. Navíc je tu možné najít ubytování i s wellness službami, takže my konkrétně jsme v Breege měli k dispozici vnitřní bazén, tři druhy sauny a masáže. Co byste chtěli víc. Do tropů jezdí v zimě kdekdo, ale ke studenému a přesto vlídnému Baltu jen málokdo. Vyzkoušejte si to.

text a foto Jiří Roth

Komentáře